Los Emil o sobě dal po zimě vědět

Foto: Se svolením Policie České republiky

Popisek: Los Emil

DOBRÉ ZPRÁVY: Šumavská celebrita s parožím (tedy teď bez něj) je zpět. A není to jen tak ledajaký comeback. Oblíbený los Emil, který se stal symbolem nečekaných setkání v české přírodě, přečkal zimu ve skvělé formě a podle všeho se rozhodl, že žádné cestování tentokrát nebude.

Jeho loňské toulky po České republice a panice na rakouské železnici, jsou zřejmě minulostí. Emil zůstal na Šumavě. A nejenže zůstal, ale podle prvních záběrů je ve své životní formě.

„Ráno jsem jel venčit psa a z auta jsem ho zaznamenal. Procházel se vedle silnice a pak se dal do běhu. Už jsem ho zachytil čtyřikrát, ale tentokrát poprvé ve větším pohybu,“ popsal Novinkám Richard Brož z projektu We Love Šumava, který Emila natočil. A přidal důležitou zprávu: „Má asi dost energie a určitě zesílil. Je podle všeho v dobré formě.“

Místo Emilova výskytu zůstává tradičně nepublikováno – aby se předešlo jeho pronásledování turisty a případným hrozbám. Jeho soukromí je chráněno, my se tak můžeme jen kochat vědomím, že je v pořádku a že si zřejmě řekl: „Tady to mám dobrý, končím, po oběhnutí půlky světa jsem prostě zkonstatoval zjevný fakt – Čechy jsou nejkrásnější.“

Pod zprávou o Emilově návratu se na facebookových stránkách projektu We Love Šumava rozproudila vlna nadšení, úlevy a samozřejmě i pár zásadních dotazů. Fanouškovský komentář si tentokrát žádá vlastní kapitolu.

„Nejlepší zpráva je, že se už snad trvale usadil a má to správné místo k životu.“

S tím se pojí i vlna čiré radosti, která by dokázala rozzářit i to nejmlhavější šumavské ráno:

„To máme radost, že ses nám Emile ukázal a že tady u nás už možná zůstaneš. Hned je den krásnější“

A pak přišla ta nezbytná dávka mateřského (nebo spíše národního) naléhání. Vzkaz zněl jasně:

„Ahoj EMI,nezlob :-)) zůstaň v Česku, dávej pozor na cestách, najdi si souputníky a nezapomeň že jsi Čech.“ Taková věta člověka nadme pýchou.

Jenže brzy se ozval hlas rozumu, který si všiml jedné zásadní věci. Vždyť Emil je bez koruny! Kam se podělo jeho majestátní paroží? Přišla otázka, která musela zaznít:

„Jo a kde má paroží? Jste si jistí že je to Emil?“

Následovala odpověď, která všechny uklidnila. Je to pořád on, jen si dal na čas parádění stranou:

„Shodil ho kolem Vánoc, na jaře naroste nové.“

A nakonec se slova ujala ta nejprostší, a přesto nejhlubší radost:

„To mám radost, že se ukázal. A že je v pořádku.“ Ono vlastně víc není potřeba říkat.

Možná je to jen zvíře. Velké, občas zbloudilé, s parožím, které jednou za rok shodí. Ale možná je to víc. V době, kdy se nám svět mění pod rukama rychleji než šumavské počasí, se los Emil stal něčím jako pevným bodem. Pravidelně se vynořuje, občas nás překvapí, ale vždycky je to pořád on – v dobré kondici, s dostatkem energie a s jasným vzkazem: „Jsem tady.“

Možná to není jen o zvířeti. Možná je to o nás.

„Příznivce losa Emila uklidnily ve středu záběry na sociálních sítích. Oblíbenec je stále na Šumavě, bez problémů přečkal zimu a podle všeho je ve skvělé formě,“ píšou Novinky.

A v té jedné větě je možná ukryto víc, než se na první pohled zdá. Emil přečkal zimu. Emil je ve skvělé formě. Emil se usadil. A nám, nám v té nestabilní, přespříliš proměnlivé době nezbývá než doufat, že pokud to dokázal on, dokážeme to i my. Že i my můžeme najít své místo, kam patříme, a že i my můžeme na jaře zesílit a rozběhnout se s novou energií. Los Emil není jen zvíře. Je to naděje, že něco může být v pořádku. A někdy je to všechno, co potřebujeme slyšet.

Vložil: Kamil Fára