Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Hejtman Zimola: Fungující stát - svoboda a/nebo rovnost?

18.10.2013
Hejtman Zimola: Fungující stát - svoboda a/nebo rovnost?

Autor: archiv

Popisek: hejtman Jiří Zimola

Ještě než začnu s vysvětlováním našeho předvolebního programu, rád bych se pozastavil u dvou pojmů z titulku, a to u „svobody“ a „rovnosti“. Oba si daly do vínku západní demokracie a moderní konstituční monarchie. Od dob Velké francouzské revoluce se objevují v těsném sepjetí a mezi nimi je slučovací spojka „a“. Všichni říkáme „svoboda“ a „rovnost“ a je to tak dobře.

Chceme-li ale vytvářet a spravovat fungující stát, jakým je liberální demokracie, tedy stát který občanům přiznává právo podílet se na moci a zároveň mít osobní (ekonomické) svobody, není situace bohužel tak jednoznačná.

Ony totiž oba zmíněné pojmy jdou tak trochu proti sobě. Připustíte-li například myšlenku, že míra zdanění fyzických osob bude velmi nízká a občan sám bude rozhodovat o tom, jak naloží se svými vydělanými penězi, budete mít sice (ekonomicky) svobodné občany, ale míra rovnosti ve společnosti poklesne, protože vám zároveň vznikne početná skupina osob, která bude mít (vlivem nízkých příjmů a nízké míry přerozdělování veřejných prostředků) nerovný přístup ke zdravotní péči nebo ke vzdělání. A naopak, připustíte-li myšlenku, že všichni občané jsou si ve všem rovni a neumožníte-li jim např. diferenciaci příjmů, docílíte stavu, kdy velmi schopní lidé, nebudou mít motivaci vytvářet více hodnot, než nutně potřebují ke svému životu. Společnost přestane být inovativní, budou jí chybět schopní vůdci a nakonec upadne do průměru a bude stagnovat.

Co v praxi obnášejí obě tyto krajní varianty, nám už historie ukázala. A ukazuje to i současnost: svobodná volba tzv. důchodového pilíře (která se vyplatí spíše občanům s vyššími příjmy) vede k okamžitým propadům příjmů stávajícího průběžného tzv. prvního pilíře a tím (pokud by nebylo nalezeno financování z jiných zdrojů) i ke snížení ekonomického zajištění důchodců a omezení jejich rovnosti.

Fungující (liberálně demokratický) stát má nelehkou úlohu – nastavit přijatelnou rovnováhu mezi oběma prioritami a předejít tak oběma krajním variantám. Na jedné straně musí krotit touhu po bezbřehém liberalismu, neboť ten může působit ničivě na hodnoty důležité pro lidskou společnosti (např. solidaritu). Na straně druhé musí bránit tomu, aby nezvítězila někdy až fanatická touha po rovnosti, což může mimo jiné znamenat až nereálnou snahu po odstranění nerovností vyplývajících z přirozených rozdílností a odlišností člověka (všichni prostě nemáme na to, abychom vystudovali vysokou školu).

Program sociální demokracie je programem, který vychází z cíleného uvědomování si nekonečného balancování mezi „svobodou“ a „rovností“, které je o to složitější, protože společnost rovnováhu mezi nimi vnímá jinak, pokud se jí daří a je ve fázi konjuktury, a jinak, pokud je v krizi. Připravili jsme program, který doslova na lékárnických vahách odvažuje obě základní složky. Je to program, který se snaží zachovat svobody pro člověka a jeho touhu po seberealizaci, ale je to zároveň program, který každého z nás, byť bez jeho vědomí, vede k solidaritě a k zajištění důstojných životních podmínek pro všechny.

Já se s tímto programem ztotožňuji a otevřeně říkám, že nemá příliš mnoho smyslu přesvědčovat mě o něčem jiném a snažit se převážit moje přesvědčení na jednu nebo druhou stranu. Pevně doufám, že voliči sociální demokracie to vnímají stejně. A doufám, že nerozhodnutí voliči, a přeji si, aby k volbám šlo co nejvíce lidí, budou přemýšlet i o věcech, které jsem tady napsal.

Ono to všechno totiž není jen o Kalouskovi, Sobotkovi, Babišovi, Okamurovi a dalších. Ono je to především o principech dalšího fungování našeho státu. Každý si musí sám za sebe říci, která cesta je mu bližší.

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ! Těšíme se na ně.

Vložil: Redaktor KL

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace