Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tajemství kamenných misek; sbírala se do nich lidská krev? A kde je u nás najdeme? Záhady života

02.07.2023
Tajemství kamenných misek; sbírala se do nich lidská krev? A kde je u nás najdeme? Záhady života

Foto: Se svolením Záhady života

Popisek: Tak zvaná Husova kazatelna. Nachází se v blízkosti silnice č. 105, přibližně 400 m severozápadně od Žemličkovy Lhoty, která je místní částí obce Petrovice v okrese Příbram. Hodně těchto útvarů se nachází v Jihočeském kraji...

Teplé měsíce roku jsou tu a s nimi i touha cestovatelská. Létá se na Maledivy, Kanárské ostrovy, navštěvují se hlavní evropská města… letošní rok je ale opět tak trochu specifický. Proč jej tedy nevyužít k poznávání převážně naší krásné země? Víte například, že v ČR najdete celou řadu prazvláštních kamenů, o jejichž vzniku není dodnes zcela jasno? Začalo se jim říkat obětní kameny a místa, kde se nacházely, neměla v minulosti zrovna tu nejlepší pověst. Co jsou zač a k čemu sloužily?

Vznikající archeologie 18. a 19. století vedla k objevu řady kamenů, které byly (a jsou) svým vnějším znakem – tvarem, velikostí nebo umístěním – zcela výjimečné.

Mezi různými viklany, bludnými balvany a dalšími kamennými skulpturami bizarních tvarů zaujaly významnou roli i kameny s miskami a prohlubněmi. Takové „misky“ mají více či méně pravidelný tvar, průměr 20 – 120 cm a hloubku až 50 cm. Podle toho, že kameny s mísami se nacházejí na vrcholcích kopců nebo na skalních vyvýšeninách, převládl v tradicích našich předků názor, že se u nich scházely čarodějnice a různé další temné síly. Na kamenech byla podle těchto představ zabíjena obětní zvířata nebo i lidé. Mísy v kamenech tak nemohly sloužit k ničemu jinému než k zachytávání krve obětovaných. Tento názor poté převzali první archeologové a učenci na konci 19. století. Amatérští archeologové, romantičtí historikové a nadšenci v nich viděli pozůstatky pohanských kultů a místa posvátných rituálů…

 

Oldřiš v Blažejově - kamenná mísa, foto Jitka Erbenová, Wikimedia Commons 

Čeští badatelé byli také přesvědčeni, že většina obětních misek byla vyhloubena lidskou rukou, a tak zcela jistě musela sloužit nějakému důležitému účelu – k pohanským obřadům dávných lidí. U některých kamenů s mísami našli dokonce archeologové zbytky keramiky a další kulturní pozůstatky, což dokazuje, že tato místa byla poměrně hojně navštěvována a snad i upravována.

„Kdo na takové jezbiny (balvany) zvláště upozorněn nebyl, sotva si jich povšimne, kdyby i často kolem nich chodil; a kdo je náhodou přece zpozoroval, považoval obyčejné dutiny ty za nahodilé důlky, vzniklé zvětráním kamene a vyhloubené během času deštěm a mrazem. Jen soudnější skoumatel – pozoruje téměř pravidelné zaokrouhlení takových důlků a mis, ostrou jejich hranu, často kolmé stěny na způsob válce v kámen zapuštěné, a zejména v mnohých kamenech ploské dno – pozná konečně, že před sebou má staré pomníky tvrdé, hrubé práce lidské z dob dávno minulých, jejichž účelu sice na jisto sotva kdy se dostopujeme, avšak srovnávajíce jedno s druhým, zejména pak pátrajíce po takovém druhu pomnících na rozličných místech daleko od sebe objevených, alespoň pravdě podobného významu se domyslíme,“ uvedl článek z roku 1879 v odborném časopise Památky archaeologické a místopisné.

 

Už tehdy ale geologové připomínali, že misek je velmi velké množství a že tedy mohou být i přirozeného původu. Nakonec se přišlo s kompromisem − misky mohly vzniknout přirozeným způsobem, a přesto mohly být k modloslužebným účelům využívány. Vysvětlení vzniku misek působením dešťové vody ale způsobilo, že jejich „kouzlo“ začalo uvadat a obětní kameny byly odsunuty do oblasti romantické archeologie… 

Kameny obětní, nebo obyčejné? 

Často se našly balvany, na nichž vydlabané mísovité jamky byly tu a tam mezi sebou propojené, nebo alespoň spojené rýhami. Dlouhou dobu byl právě takovým kamenům přisuzován starodávný pohanský a krvavý účel – mělo jít o obětní oltáře, na nichž se prý podávaly bohům oběti krvavé i nekrvavé. Že valná, ba snad největší část těchto mis povstala přirozeným způsobem, o tom není pochyb. I tak je ale u některých z nich patrný zásah lidské ruky – zejména u těch, které jsou velmi pravidelné, hluboké a jakoby dokonale vykroužené do podoby mísy. Opravdu je ale dávní lidé využívali k více či méně krvavým rituálům? 

Odpověď na otázku je složitější. Pojďme si tedy společně projít, co o nich víme. Často leží na místech velmi význačně položených, a takové místo k sobě přirozeně vždy obracelo pozornost. Dochovaly se též názvy, z nichž je možné vyčíst, že tato místa v předkřesťanských dobách sloužila k obřadním účelům. Vedle názvu miskovité kameny (německy Näpfehensteine, Schalensteine, franc. pierres à écuelles, à bassins, à cupules, angl. cup-stones, rus. čašečnyje kamni) nesou obecně u Slovanů názvy Čertovy kameny, (něm. Teufelsteine, také Hexenkessel, Hexenschüsseln, na severu Elfensteine, Baldersteine). A název „čertovy“ vznikl jednoduše v době, kdy takto stará kultovní pohanská místa po příchodu křesťanství pojmenovali kněží. (Je dokonce dochováno několik starých církevních ustanovení, jimiž se nařizuje tyto kameny odstranit a zamezit tak jejich uctívání.)

 

„Mimo to jsou leckde i jiné tradice a zvyky zachovány, které zřejmě upomínají na starý kultovní význam podobných kamenů. V Lužici a na Slovensku dosud se k nim chodí na jaře vykonávat obřady (např. s májovkami; slují „oltárno“) a dle Montelia kladou se na ně dosud na severu různé oběti,“ píše Niederle v knize Lidstvo v době předhistorické z roku 1898. 

Skutečně ověřených a uznaných lokalit dodnes zbylo jen několik – archeologové se musí při stanovení účelu daného objevu opírat o nesporné nálezy. Domněnky a fantazie tu prostě nemají své místo.

V naší zemi máme několik stovek kamenných misek, které se nacházejí převážně ve skalnatých lokalitách. Tyto misky jsou zpravidla vyhloubeny v žulových balvanech a mají více či méně pravidelný charakteristický tvar kruhu. Zpravidla jsou samostatné a někdy jich může být na jednom kameni i několik. Najdeme ale i jedinečné případy, kdy jsou kamenné mísy uspořádány do celých skupin, čítajících i deset a více kusů.

Velikosti kamenných mís se liší – ty nejmenší mají průměr ne více než 20 cm a hloubku jen několik centimetrů. Najdeme ale i větší.

Nelze říci, že by kamenné mísy nebyly pro vědce zajímavé, od konce 19. století se však situace radikálně změnila. Archeologie se vymanila z počátečních romantických představ a historické bádání také pokročilo. S probuzeným zájmem o staré kulty a jejich začlenění do novodobé spirituality New Age se pozornost zaměřila i na kamenné mísy. Oprášily se staré poznatky a přetvořily se v nové.

Abychom trochu poodhrnuli závoj tajemství, podívejme se na nejběžnější verze původu kamenných misek. 

 Přírodní původ 

  • Zvětrávání

V dávné minulosti mohly mít skály, na nichž nyní vidíme kamenné mísy, zcela jiný tvar. Možná, že nad budoucími mísami visely další kamenné bloky. Voda z nich stékala dolů a erodovala kamenné základy století po století. Některé složky horniny se ve vodě rozpustily, jednotlivá zrna byla uvolněna a odnesena vodou a větrem. V kameni se tak „narodila“ prohlubeň. Následně se kvůli dalším procesům zvětrávání i přirozenému pohybu balvanů horní část skály zhroutila. Voda, jež provedla všechny tyto »titánské« práce, jednoduše neměla jinou cestu. 

  • Mrazivé zvětrávání

Jedna z variant procesu zvětrávání. Kameny, z nichž je skalní masiv složen, mají přirozené nepravidelnosti a některé z nich mohou zadržovat dešťovou vodu. Ta se hromadí na kamenech a proniká do trhlin. Když voda zamrzne, roztáhne se a kámen se rozpadne. Po miliony let umožnilo opakování těchto cyklů stvořit kamenné misky správného tvaru. Jinými slovy, proces jejich formování pokračuje dodnes. 

Je pozoruhodné, že mnoho kamenných misek má profil ve tvaru džbánu – to znamená, že se rozšiřují směrem k základně. To velmi dobře zapadá do hypotézy o mrazivém zvětrávání: postupem času se hloubka misek zvětšovala a už je nebylo možné naplnit vodou po okraj, a proto destruktivní procesy v jejich spodní části pokračovaly stejně aktivně, zatímco v horní části se téměř zcela zastavily.

  • Pohyb ledovce

Není žádným tajemstvím, že některé osamělé balvany bizarního tvaru vytvořil ledovec, jehož jazyky sem pronikly před mnoha tisíci lety. Balvany nesené ledovcem přetrvávaly na nerovnosti reliéfu, vrstvily se na sebe a tiskly je několikatunové ledové masy.

Občas se stalo, že ve skalní štěrbině uvízl malý kámen. Pod pohybujícím se ledem se začal otáčet a vybrousil se ve skále, kde uvízl. Zároveň se sám postupně zhroutil: zmenšil se a nakonec se rozpadl na prach. Na památku po sobě zanechal rýhu pravidelného tvaru v tloušťce skály. 

Umělý původ misek 

  • Vystavení vysokým teplotám

Lze předpokládat, že kamenné mísy jsou na místech, kde starověcí lidé – naši vzdálení předkové – po generace zapalovali ohně. Při neustálém zahřívání a ochlazování se kámen začal rozpadat a praskat. Výsledkem bylo, že se ve skále vytvořila prohlubeň, jejíž tvar do jisté míry odpovídal distribuci teplotního gradientu ve struktuře kamene.

A proč byly na vrcholcích skalních výchozů rozdělávány ohně? To by si zasloužilo samostatný článek. Existuje totiž množství verzí. Oheň mohl sloužit jako signalizační prostředek, nebo doprovázel provádění určitých rituálních obřadů – například obětování bohům. Možná měl ale čistě užitečný účel – například vytavení kovu z rudy. Ve starověku byl tento jednoduchý čin vždy považován za něco magického a posvátného, což vyžadovalo pozornost bohů. 

Odpůrci této verze poukazují na to, že stopy roztavení hornin způsobené vysokými teplotami, nebo alespoň banální vrstvou popela, lze snadno detekovat. Misky, v nichž kdysi jasně plápolal horký oheň, jsou mizivou menšinou. 

  • Dílo lidských rukou

Existuje předpoklad, že kamenné mísy vytvořili naši vzdálení předkové záměrně – tedy, že byly ručně vyhloubeny ve skalách. Proč? Už to tu zaznělo – byly nutné k provádění obřadů – například pro vkládání obětních darů, nebo jako součást konstrukce starověkých primitivních tavicích pecí.

Existuje dokonce hypotéza, že mísy mohly shromažďovat dešťovou vodu, jež byla považována za posvátnou. Pití vody z kamenných misek je však nebezpečné: „miska“ se stojatou vodou, ohřátou sluncem, je totiž skutečným rájem pro různé řasy a mikroorganismy. Zastánci této verze poukazují na přítomnost vodních drážek po stranách některých misek. I tyto drážky ale mohou mít přírodní původ – koneckonců, musí voda někam odtéct, když je mísa přeplněná. 

A závěr? 

Pravda bude, tak jak tomu bývá, někde mezi všemi hypotézami. Kamenné mísy budou zřejmě přírodního původu. Dávní předkové, kteří ve starověku obývali střední Evropu, byli ale zcela jistě ohromeni, když uprostřed lesů narazili na kamenné skulptury různých bizarních tvarů, a to dokonce se záhadnými prohlubněmi ve tvaru mís. Tyto skály totiž často překvapí svým neobvyklým vzhledem i současníky. A kamenné mísy, formované velmi dlouho před příchodem prvních lidí, zcela organicky zapadly do světonázoru našich předků. Ti je pak, jako mísy pro ně připravené bohy, začali používat k provádění obřadních rituálů a později možná k neméně posvátné akci – ke starověké metalurgii.  

Vyjeďte si na výlet!

Kamenné mísy a rituály s nimi spojené jsou tak hluboce zakořeněny v myslích lidí, že se v místním folklóru stále nacházejí jejich ozvěny.

Obětní kameny lze nalézt po celé Evropě i v Rusku. U nás je najdete na Velkém Mehelníku u Písku, u Kunžaku a Landštejna na Jindřichohradecku, u Kadova na Strakonicku a v mnohých dalších lokalitách. Místa s prohlubněmi jsou opředena i odpovídajícími pověstmi. Velmi pěkné misky najdete u Černých Voděrad u Prahy nebo u Žihle. Podívejme se na některé z nich. 

  • Stůl loupežníků

U Písku se nachází zalesněný kopec se širokým temenem, zvaný Velký Mehelník. V jeho východní části stojí velký kámen o rozměrech 3 x 3 metry a výšce asi metr, na němž je několik mís, jež vznikly vodní erozí. Podle místních pověstí to byl „Stůl loupežníků“. To inspirovalo mnohé hledače pokladů, kteří sice narušili nálezovou situaci v okolí, ale i tak našli několik černých střepů z doby halštatské (cca 800-450 př. n. l.), či snad pozdní doby bronzové (1 000 – 750 př. n. l.), které jako bezcenné nechali na místě. Tak je tu o několik let později znovu objevili archeologové. Na Velkém Mehelníku nebylo nalezeno žádné sídliště ani pohřebiště, a tak badatelé na počátku 20. století došli k závěru, že kámen musel mít pro tehdejší lid přece jen nějaký kultovní význam. 

  • Kamenné mísy u Landštejna

Nedaleko jihočeského hradu Landštejn (cca 10 km východně od Nové Bystřice) je možné najít několik kamenů s krásnými mísami. Jejich přesně kruhový tvar byl podle badatelů jasným důkazem toho, že jde o kamenné misky vytesané lidskou rukou. Některé z mis jsou na okrajích kamenů a mají dokonce odtokový žlábek. 

  • Milovské perníčky

Žďárské vrchy jsou další lokalitou s hojným výskytem kamenných mís. Lidé jim zde dali název „perníčky“. Patrně nejzajímavější mísy v kamenech jsou Milovské neboli Velké perníčky, nacházející se na skalním výchozu ve výšce asi 750 metrů n. m. Kamenné mísy v rulových skalách dosahují průměru 40-87 centimetrů a hloubky 15-30 cm. Podle místních pověstí byly tyto mísy vytvořeny lidmi ke kultovním účelům, k zapalování strážních ohňů, a nakonec i k mletí obilí za třicetileté války.

V blízkosti Holého vrchu se nachází Rybenské neboli Malé perníčky, vzdálené od těch Milovských asi 4 kilometry severovýchodně. Další kamenné mísy se nacházejí na kamenech na nedalekých Devíti skalách, jež jsou se svojí výškou 836 metrů nad mořem nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů. 

  • Chrášťovická Baba

Na vrcholu kopce Baba u Chrášťovic je žulový balvan s kamennou miskou, už dávno považovaný za obětiště. Při archeologickém průzkumu tu bylo nalezeno několik keramických střepů. Po bližším prozkoumání archeologové zjistili, že jedna jejich část pochází ze středověku (cca 15. a 16. století) a druhá, nepoměrně starší, z doby halštatské (cca 800-450 př. n. l.). 

  • Kámen u Milešova

Jihovýchodně od Milešova při cestě do Kosobud na Příbramsku se nachází na žulovém balvanu další takzvaný obětní kámen, vysoký asi 1,4 metru, k němuž je přivaleno několik dalších. Miska je hluboká 20 centimetrů a vznikla selectivním zvětráváním horniny. U kamene byly nalezeny střepy z několika nádob, pocházejících z 11. - 12. století. 

  • Husova kazatelna

U Petrovic se nachází viklan s kamennou mísou, lidově zvaný Husova kazatelna. Ta je tvořena 2 metry vysokým žulovým kamenem, na jehož vrcholu je velká mísa. Viklan stojí na dalším žulovém kameni o rozměrech 2 x 3 metry. 

  • Obětiště u Leletic

Severně od obce Leletice, východně od silnice směřující ke křižovatce se silnicí 176 k Vacíkovu, se v lese nachází shluk kamenů. Jeden z nich má prohlubeninu ve tvaru lidské postavy. Připomíná tak místo, kde byli obětováni na obětním kameni lidé. Nechybí ani žlábky na odtok krve. 

  • Kameny u Žihle

Východně od obce se nachází řada žulových kamenných seskupení, u kterých senzibilové zachycují výrony různých energií. Mezi nimi najdete i kamenné mísy. I přes zajímavé tvary je jasné, že v tomto případě jde o výtvory přírody.

 

(Převzato z časopisu Záhady života)

 

 

 

Vložil: Anička Vančová