Hra o klima. Zachrání dobrovolníci z Evropy šumavská rašeliniště?

Foto: Projekt LIFE for MIRES (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Stavba hrázky na odvodňovacím kanálu v nivě Teplé Vltavy.

Více než 60 mladých lidí z 9 zemí Evropské unie se v srpnu sešlo na dobrovolnickém kempu ve Stožci, aby se zapojilo do obnovy šumavských rašelinišť a mokřadních biotopů. Kemp pořádala organizace Na mysli za pomoci Hnutí Duha a Správy Národního parku (NP) Šumava v rámci mezinárodního projektu Hra o klima! a českého projektu Život pro mokřady.

„My jsme mladé ambasadory ochrany klimatu provedli po rašeliništích, vyprávěli jim o principech jejich obnovy, souvislostech se změnou klimatu a zorganizovali brigádu, při níž nosili dříví na stavbu dřevěných hrázek. V odvodňovacích kanálech jich několik dokonce postavili, roznášeli mulč na revitalizovaných mokřadech a zasypávali odvodňovací kanály v lesních prameništích. Dozvěděli se spoustu zajímavostí o obnově vodního režimu krajiny a funkcích, které v krajině mokřady mají," líčí průběh kempu zástupci projektu Život pro mokřady, který se na jeho organizaci podílel.

Vymělčený potok, zablokované kanály v jeho okolí plnili účastníci materiálem, aby co nejdříve zarostly.

Exkurze do nejcennějších lokalit NP

Mladí dobrovolníci byli rozděleni do dvou skupin, přičemž jedna vždy v pracovní lokaci pomáhala zavodňovat dříve vysušené mokřady a druhá měla tematický program. V neděli 14. a v pondělí 15. srpna byla na programu pro část dobrovolníků i exkurze do nejcennějších lokalit národního parku v oblasti Vltavského luhu, v průběhu týdne pak další výpravy na zajímavá místa národního parku (oblast Soumarského mostu a prales Boubín, rašeliniště Vlčí Jámy). V rámci večerního programu čekaly mladé účastníky kempu každý den přednášky a workshopy s experty na šumavskou přírodu či exkurze do vlčího výběhu.

Dobrovolnické aktivity v divoké přírodě poskytují jedinečnou příležitost vrátit se zpět ke kořenům a zapojit se do řešení klimatických opatření. Z toho důvodu organizuje mezinárodní projekt Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu kempy pro mládež z devíti partnerských zemí EU. Kempy se konají v létě v jednotlivých zemích a jsou zaměřeny na otázku klimatické změny a její vazbu na ekosystémy. Tyto akce slouží také jako mezinárodní kulturní a jazykové výměnné pobyty a do jejich organizace se vždy zapojují i místní spolky.

Večery byly vyplněné tematickými přednáškami a workshopy.

Co se s mokřady a rašeliništi děje

Z krajiny se po staletí v důsledku intenzivní lidské činnosti vytrácela voda, mokřady byly odvodňovány a měněny na obdělávanou půdu. V dnešní době se proto musíme více než kdy jindy zaměřit na nápravu a obnovu přirozeného vodního režimu krajiny. Revitalizace započala před téměř 20 lety i v lokalitě Soumarského rašeliniště, kam se teď postupně navrací voda. I to je známkou funkčnosti revitalizačních prací, které stále probíhají na území celého Národního parku Šumava.

„Když se návštěvníci vydají na Soumarské rašeliniště, ve skutečnosti nejdou na rašeliniště, ale pouze na jeho zbytek, vlastně na jeho dno. Až osmimetrová vrstva rašeliny, jež se zde hromadila více než deset tisíc let, byla totiž postupně odvodňována, frézována a odvážena k dalšímu zpracování. Nakonec zbyla jen vrstva půl až jednoho metru obnažené a odvodněné rašeliny, která nadále rychle ztrácela svou pórovitou strukturu, díky níž je schopná držet obrovské množství vody,“ vysvětluje negativní dopady vytěžení mokřadu Lukáš Linhart, člen týmu Život pro mokřady ze Správy NP Šumava, který vodu do šumavských mokřadů aktuálně navrací.

Soumarské rašeliniště, foto NP Šumava

„Vlivem odvodnění a poklesu hladiny vody sem byl umožněn přístup půdním rozkladačům a oproti ukládání uhlíku probíhajícímu při procesu rašelinění, docházelo naopak k jeho uvolňování. Dalším negativním efektem bylo přehřívání povrchu. Bez vody a vegetace totiž povrch rašeliniště působil na mikroklima jako tzv. tepelný ostrov, tedy naprosto opačně než zachovalý mokřad, jež vypařuje vodu a sytí vzduch vlhkostí,“ dodává Linhart.

Revitalizace

Z těchto důvodů přistoupila Správa Národního parku Šumava v letech 2001–2004 k jeho revitalizaci. V té době byla přehrazena podstatná část odvodňovacích kanálů a na povrch rašeliniště navezen mulč tak, aby se zde snáz uchytily mokřadní rostliny. Rašeliniště, které se v té době znovu otevřelo veřejnosti, získávalo zpět své funkce – opět začalo zadržovat vodu, ochlazovat krajinu a ukládat uhlík. Návštěvníci, kteří procházeli naučnou stezkou, tak mohli pozorovat tyto procesy přímo uvnitř tohoto severského biotopu a z nadhledu sledovat rašeliniště z menší vyhlídkové věže.

Zpočátku přitom stačilo umístit na celou 1,5 km dlouhou naučnou stezku jen pár povalových chodníků, které se klenuly pouze nad nejvlhčími místy. Jak se ale rašeliniště postupně regenerovalo a zavodňovalo, podzemní voda stoupala a stále zamokřených míst rychle přibývalo. V současnosti je situace tak daleko, že už není možné projít naučnou stezku suchou nohou.

Soumarské rašeliniště, foto NP Šumava

Buduje se nový povalový chodník

Správa Národního parku Šumava proto naplánovala stavbu plnohodnotného povalového chodníku, který řemeslníci budují od 1. srpna letošního roku. „Stavba potrvá tři měsíce, tedy až do konce října,“ vysvětluje mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák. Protože nemůže probíhat za provozu, je po celou dobu Soumarské rašeliniště pro veřejnost uzavřené.

„Rozumíme tomu, že pro některé návštěvníky je toto omezení nepříjemné a naruší jim to jejich plány, ale v jiném termínu není možné takovou činnost vykonávat. Přednost má totiž ochrana silně ohroženého tetřívka obecného, který se na rašeliništi a v jeho blízkém okolí vyskytuje,“ doplňuje Dvořák.

Výstavba povalového chodníku na Soumarském rašeliništi vyjde na 4,5 milionů korun bez DPH. Po dokončení prací v této lokalitě projde částečnou opravou rovněž povalový chodník na Chalupské slati, a to v rámci cca dvou až třítýdenní plné uzavírky.

Zdroje: TZ organizace Na mysli, Projekt LIFE for MIRES, NP Šumava

Vložil: Andrea Morkusová