Zázrak v Rožmberku. Sto let na Jakobínku nevkročila noha, teď je z ní oceňovaný klenot a lákadlo na turisty. A je proč se do ní podívat

Foto: NPÚ / Státní hrad Rožmberk (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Hrad Rožmberk s nově opravenou a otevřenou věží Jakobínkou při pohledu z dálky

Má to smysl. Někdy to prostě má smysl. Středověká věž Jakobínka byla po celých sto let uzavřená. Zákaz vstupu, nebezpečí úrazu. Taková cedule na budově často znamená rozsudek smrti. Je na ní jinak napsáno – čekáme, až ta barabizna sama spadne. Středověká Jakobínka se dokonce ocitla na seznamu nejvíce ohrožených památek republiky. Po rekonstrukci, které se věž dočkala, přišlo šokující ocenění.

Evropská komise a organizace Europa Nostra oznámila vítěze cen za péči o evropské kulturní dědictví. Mezi oceněnými byl i projekt restaurování středověké věže Jakobínky v Rožmberku nad Vltavou, realizovaný Národním památkovým ústavem. O ceny za péči o evropské kulturní dědictví se letos ucházelo celkem 166 projektů z 34 evropských zemí ve čtyřech kategoriích: obnova památek, výzkum památek, celoživotní přínos kulturnímu dědictví a vzdělávání a výchova v oblasti kulturního dědictví. Komise hodnotitelů udělila celkem 24 hlavních ´Cen Evropského dědictví/ Europa Nostra Awards´ a devíti dalším projektům přiznala čestné uznání poroty za mimořádný přínos k zachování a posilování hodnot evropského kulturního dědictví ´The Special Mentions´. Mezi takto oceněnými je jako jediný z České republiky i projekt restaurování věže Jakobínky v Rožmberku nad Vltavou.

Pohled na již zrekonstruovanou věž Jakobínku zblízka

Ocenění pro metodu rekonstrukce

Na projektu restaurování Jakobínky ocenila komise expertů především vlastní záchranu poškozené středověké věže a dále výzkum a experimenty, spojené s uplatněním historických stavebních postupů a řemesel. Pozitivně hodnotila také vysokou úroveň naučných programů pro děti a studenty a zásadně vyzdvihla také snahu o zapojení místních lidí do projektu a posilování vědomí jejich sounáležitosti s místním kulturním dědictvím.

„Projekt kombinoval širokou škálu aktivit, jejichž vzájemné propojení vytvořilo synergický efekt, zvyšující povědomí o teorii i praxi restaurování. Těší nás, že porota docenila mnohovrstevnost našeho projektu. Toto prestižní ocenění svědčí o vysoké úrovni a odbornosti památkové péče v České republice,“ komentoval Petr Pavelec, ředitel územní památkové správy NPÚ v Českých Budějovicích a hlavní garant projektu. „Byla v havarijním stavu, například u helmice, která věž zastřešuje a má takový kuželovitý tvar, reálně hrozilo zřízení. Z ochozu rostly stromy, zdi byly rozvalené, krakorce, na kterých dnes spočívá ochoz, zčásti chyběly,“ popsal pro Český rozhlas Pavelec stav věže.

A pozor, nedošlo jen k mechanické opravě. Památkáři se také pustili do rekonstrukce dřevěného ochozu, který podle nich na věži byl, ale roku 1522 při požáru shořel. „Ten tady původně byl, ale pravděpodobně při požáru v roce 1522 shořel. Obnovili jsme ho po staletích, bylo to pro nás mimořádně zajímavé i v tomto ohledu,“ řekl Českému rozhlasu Petr Pavelec. Věž Jakobínka byla součástí Horního hradu. Ten právě pohltil osudný požár, po němž byl z větší části stržen. Věž Jakobínka byla stržení ušetřena.

Projekt restaurování věže získal zasloužený respekt a obdiv mezi odbornou i laickou veřejností, navíc dostal také ekologický rozměr. Rekonstrukce věže už je sice dokončena, ale materiál z dřevěného lešení získal další využití. Dřevo bylo recyklováno pro stavebně technické účely a částečně také jako palivo.

Hezky postaru, žádné novoty

Oprava věže probíhala podle starých stavebních metod. Žádné bagry, moderní stroje, žádný beton a železné výztuže. „Zkoumáme a ověřujeme stavební postupy a technologie, které se běžně používaly ve středověku,“ vysvětlil pro magazín Reflex Petr Pavelec. „Je to specifický, experimentální způsob poznání historie.“ Největší práci a lámání hlavy zažili památkáři při vztyčování středověkého jeřábu. „Řešili jsme řadu problémů, tím největším bude vztyčit jeřáb ve výšce, ve které nad námi nebude žádná opora,“ vysvětloval na začátku rekonstrukce Reflexu tesařský mistr Petr Růžička.

Replika středověkého jeřábu, dlouhá 14 a vysoká 7 metrů, s kolem na lidský pohon, stála do srpna 2019 na vrcholu věže a bylo možné jí otáčet kolem své osy. Díky tomu jeřáb obsloužil celý plášť věže až po vrchol. S jeho pomocí se do třicetimetrové výšky vytahovaly kamenné krakorce, tesařské prvky pro konstrukci krovu a ochozu, střešní krytina, kámen a malta, potřebná pro opravu věže. Dolů pak snášel suť. Nosnost jeřábu byla 500 kg a jeho obsluhu zajišťovaly tři osoby.

„Práce na Jakobínce jsou v Česku ojedinělým stavebním experimentem, kdy chceme uchovat paměť těchto stavebních řemesel a postupů. Zároveň poskytujeme větší prostor odborníkům, kteří se tímto zabývají,“ řekl Pavelec. Pan Pavelec byl trochu skromný. Postup opravy je ojedinělý i v rámci Evropy. Podobný projekt vytvořili jen ve Francii, kde s pomocí starých stavebních metod postavili hrad, obec i mlýn. Ty se staly po dostavění turistickou atrakcí. A zajímavostí je, že jeřáb pro Francii postavil také český tesař Petr Růžička.

Věž Jakobínka je otevřena až do konce října denně kromě pondělí. V jejím horním patře navíc vznikla expozice, připomínající rekonstrukci, jejíž součástí je i model věže se středověkým lešením a jeřábem.

Projekt restaurování věže Jakobínka byl zahájen v roce 2013 kácením stromů v místním lese, z nichž se ručně připravovaly dřevěné prvky pro potřebu stavby lešení, funkční repliky historického jeřábu a opravy vnitřních konstrukcí. Dřevěné lešení bylo vyprojektováno podle kreseb ve středověkých iluminovaných rukopisech. Funkční replika rotačního jeřábu byla vytvořena podle skic Leonarda da Vinciho z takzvaného Codexu Atlanticus. Následovaly opravy zdiva a vnitřních dřevěných konstrukcí. Náročné bylo restaurování cihlové klenby, která se nacházela v havarijním stavu v důsledku dlouholetého zatékání a zamrzání. Práce pokračovaly doplněním chybějících kamenných krakorců, podepírajících ochoz, které se zřítily při požáru v roce 1522. Následovala rekonstrukce ochozu a zastřešení ručně štípaným šindelem. Věž byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2020. „Před zahájením projekčních prací bylo nutné rozhodnout, zda věž budeme pouze konzervovat jako torzální stavbu, nebo ji zrestaurujeme tak, aby mohla být plně přístupná veřejnosti. Po diskusi mezi odborníky jsme se rozhodli věž zpřístupnit,“ vzpomínal Petr Pavelec. A letos přišlo zasloužené ocenění z Evropy.

Vložil: Kamil Fára