Brodění řekou na soutoku Studené a Teplé Vltavy a úklid na Šumavě. I kočky a ptáčkové musejí jíst. Život v lockdownu, den dvacátý pátý

Foto: René Flášar (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Na Šumavě se koncem března ještě místy drží sníh

Přestože se v den, kdy píšu další část tohoto nepravidelného deníku, kalendář už ukazuje 25. březen, lockdown, jak se dalo předpokládat, stále trvá. Zatím do Velikonoc, ale politici už nyní přemýšlí, jak pokračovat po 5. dubnu. Nouzový stav nejspíš zůstane, mohlo by se ale uvolnit cestování mezi okresy, které stejně řada lidí obchází různými čestnými prohlášeními.

V průběhu necelého týdne od poslední části deníku jsem absolvoval opět jednu cestu na Moravu pomoci nemocné babičce s nákupy a úklidem. Na pražském hlavním nádraží mě zaujaly dva protichůdné billboardy. Jeden hlásal abychom pomohli zdravotníkům a zůstali doma, druhým, v podchodu, nás České dráhy nabádají k cestám napříč republikou jejich vlaky. Inu, kouzlo dopředu naplánované reklamy a nečekaného vývoje událostí…

Pražské Hlavní nádraží a ´logika´ koronaviru

Vlaky byly tentokrát o poznání plnější než při mé první cestě, hlavně při cestě z Moravy zpět do Čech byl expres téměř plný. Policisty jsem ani v jednom ze spojů nepotkal. A nepotkal jsem je ani na vlacích, kde jsem byl pracovně, tedy mezi Českými Budějovicemi, Příbramí a Prahou. Pravdou ale je, že cestujících na této lince mnoho nejezdí a jsou téměř bezproblémoví. Vlaky na této trati opravdu využívají především lidé cestující za prací.

Odložená koupel

Příchod jara, byť první jarní den připomínal spíš začátek zimy, jsem oslavil rituálem na soutoku řek Studené a Teplé Vltavy. Původně jsem plánoval koupel, vzhledem k teplotě, která na Šumavě toho dne šplhala jen ke třem stupňům, jsem ale od smočení celého těla ustoupil a soutokem se jen prošel. I tak jsem zábnutí nohou cítil ještě desítky minut poté, co jsem chladné vltavské vody opustil.

Tradiční jarní brodění

Ani v tyto dny jsem nezapomněl na kočky na Černém Kříži, které, stejně jako zdejší zpěvné ptactvo, dostaly svůj pravidelný přísun potravy. Přestože je lockdown a turistu opravdu téměř nepotkáte, bylo nutné zastavit se také na zastávkách v Pěkné a Ovesné a vynést poloplné odpadkové koše a posbírat plastové lahve a opotřebované roušky a respirátory z jejich okolí.

V Praze se to zvládnout nedá

Na závěr prvního jarního dne jsem v blízkosti nádraží na Černém Kříži zasadil dvě túje a vydal se na cestu k domovu. Po Horní Planou nebylo vidu ani slechu po žádném človíčkovi. Horní Planá už předvedla trochu jiný obrázek, přeci jen se zde několik turistů objevilo. Z poptávání jsem vyzvěděl, že nejčastěji bydlí na chalupách u příbuzných. „V Praze bychom zešíleli, museli jsme alespoň na dva týdny vypadnout někam do přírody.  Zvolili jsme chalupu naší babičky, která je kousek od Lipna i lesa a navíc je tu dobrý signál pro práci takzvaně v home office,“ prozradil muž, který se představil jako Jaroslav.

Autor při cestě uklidil několik malých vlakových zastávek na Šumavě

Na úřadech nyní moc nepochodíte

Home office využívá nyní řada institucí a podniků, dopídit se tak někoho v úřadě nebo na firmě bývá hodně složité, pochopil jsem proto, že všechny důležité úřední věci je dobré přesunout na pozdější dobu. Technickou prohlídku automobilu mi prodloužili o deset měsíců, a tak můžu zatím zůstat v klidu. Až Jihočeský kraj omezí vlakové spoje, věřím, že i tak se vždy ke svému cíli dostanu.

Hezké jarní dny, přátelé a držte se!

Vložil: René Flášar