V tašce vždy piškoty a kostku másla... Policisté jsou již všude, na silnicích i nádražích. A jak jsme ujeli policejní kontrole. Život v lockdownu, den druhý

Foto: Policie ČR

Popisek: Policisté se pustili do kontrol ve velkém. Ilustrační foto

Zatímco první den lockdownu tápali lidé i strážci zákona, ve druhém i třetím dni ´ozbrojené složky demokracie´ začaly už vystrkovat růžky. Na nádražích i silnicích se objevily početné policejní i vojenské hlídky a jaly se kontrolovat cestující občany. Kdo neměl to správné povolení či čestné prohlášení, byl kalupem vrácen zpět, odkud přijel.

V úterý jsme předem objednáni do Votic ve Středočeském kraji na přepis vozidla, přeplněný rezervační systém nám toto místo vybral jako nejbližší možný volný termín. Z Českých Budějovic, kde dočasně bydlíme, vyrážíme krátce po šesté hodině ráno. Na silnicích je poměrně klid, provoz tak poloviční oproti dnům před lockdownem.

S ´nepovoleným nákupem´ mimo okres se stavujeme v táborském Tescu, jsme ve Voticích těsně před osmou hodinou. Přestože je úřad v tento úterní den uzavřen, jsme díky rezervačnímu systému a vstřícnosti paní na evidenci vozidel již očekáváni. Vyřízení přepisu trvá necelých dvacet minut. Tímto skládám velkou poklonu oné paní z votického úřadu za velmi milé a vstřícné chování. Bohužel jsem se nezeptal na jméno, a tak nemůžu poděkovat adresně, ale ve Voticích budou určitě vědět, o koho se jedná. Kéž by takovýchto úřednic bylo v naší zemi více.

Autor podnikl jeden nepovolený nákup. Foto René Flášar (stejně jako další snímek v článku)

Nepovolený nákup u Votic

Se synem podnikáme ještě jeden ´nepovolený nákup´ mimo domovský okres a vyrážíme zpět k Budějovicím. Za Miličínem, kde se silnice dělí na dálnici a takzvanou starou silnici, je nečekaně snížená rychlost na čtyřicet kilometrů v hodině. Ještě si říkám, vždyť se tu ráno nic nedělo, tak na dodržování rychlosti příliš nedbám, a protože auto ještě nemá dálniční známku, sjíždím na starou silnici. Teprve v tu chvíli si povšimnu policejního vozidla a dvou mužů v jakýchsi zelených kombinézách s nápisem Policie. Jeden vykročí směrem k našemu autu, vzápětí se ale vrací na původní místo, když projíždíme kolem, jen pokrčí rameny. Asi usoudil, že naše rychlost je pro bezpečné zastavení nebezpečná, a tak kontrolu vzdal.

Jen o několik kilometrů dál stojí další hlídka, složená z armády a celníků. Ti se ale teprve ke kontrolám chystají, takže i tady projíždíme bez zastavení. Další kontrolu potkáváme až na rozhraní táborského a budějovického okresu, ale ani zde nejsme zastaveni, policisté zrovna kontrolují jiné vozidlo. V tu chvíli mě napadá, jak vlastně mohou probíhat kontroly na hranicích okresu, když ty už správně tolik dlouhých let neexistují.

Zpět do Budějovic tak přijíždíme bez ztráty kytičky. Odpoledne mi ale volá kamarád, že na kontrolním stanovišti za Miličínem uvízl na čtyřicet minut, kontrolním sítem by v té době nejspíš nepronikla ani myš. V rádiu poslouchám, že policejní kontroly se budou postupně zpřísňovat a namísto pouhých domluv a vrácení řidičů bez patřičného povolení k cestě začnou padat i pokuty.

Policisté na silnicích i nádražích

Středa 3. března se už nese ve znamení zvýšených kontrol i ve městech a na vlakových a autobusových nádražích. V dopravních špičkách policisté čekají i na nástupištích železničních stanic a chtějí vidět patřičné doklady i od vystupujících a nastupujících cestujících.

Když odpoledne vyrážím venčit psa do sousedního obecního katastru, dbám rady, zaslechnuté ve vysílání Českého rozhlasu dvojky (dříve stanice Praha), kde jeden z volajících posluchačů uvádí, že při výšlapu do sousedních obcí si do batohu bere i drobný nákup, aby při kontrole mohl tvrdit, že není jen na vycházce, ale že v sousední obci byl i nakupovat. Jedno z nesmyslných vládních nařízení totiž praví, že na běžnou vycházku či jízdu na kole nebo běžeckou aktivitu do sousední obce nesmíte, ale za nákupy ano. V batohu tak mám kostku másla a piškoty, o kterých bych v případě kontroly tvrdil, že jsem je právě nakoupil.

Nařízení mělo omezit sdružování lidí, učinilo ale opak

Dalším paradoxem nesmyslného uvěznění lidí v jejich obcích je, že tito se pak sdružují jen na několika málo místech, kde lze sportovat a venčit své čtyřnohé miláčky. Například budějovické parky a nábřeží řeky Vltavy je tak v těchto dnech plné lidí, kteří kolem sebe chodí a běhají v hojném počtu. Řada z nich přitom na ústech nemá žádnou ochranu. Opět se ukazuje, že vláda své řešení krizového stavu plně nepromyslela.

Lidé nosí respirátory poctivě

V médiích se zatím probírají témata přeplněných nemocnic a odborníci diskutují, zda současná opatření mohou přinést zmenšení šíření nákazy. Přibývá hlasů, že v současné podobě nemá lockdown žádný velký smysl. Pokud nedojde k uzavření velkých podniků a továrních hal, ke zlepšení situace prý nemůže dojít. Studie totiž potvrzují, že největší ohnisko nákazy je právě v těchto místech. Jenže ono je snadné nechat v bídě a krachovat malé podniky, ale nikdo zatím nenašel odvahu zavřít velké firmy, které z velké části patří premiéru Babišovi nebo nadnárodním koncernům.

Roste počet pokusů o sebevraždu

Pořád tak platí, že je lepší nechat padnout na držku ty malé, ale velkým se nesmí nic stát. Papalášství a korupce kvete dál. A důvěra lidí v opatření stále klesá. Zato přibývá pacientů na psychiatrických odděleních a podle statistik se zvyšuje i počet dokonaných i nedokonaných sebevražd. Je jasné, že jsme se ocitli v opravdové krizi. Lidé už umírají nejen na Covid 19, ale i na psychické problémy, spojené se současným stavem a neléčením jiných nemocí.

A malá poznámka před závěrem. Ve středu jsem volal do českobudějovické i táborské nemocnice, abych se nabídl jako dobrovolník k pomoci. V obou zařízeních jsem byl odmítnut, že dobrovolníků je dostatek. Tato skutečnost svědčí o dvou možnostech, buď jsou lidé natolik solidární, že opravdu chtějí ve velkém pomáhat ostatním, nebo že to s přeplněností nemocnic a vytížením personálu není tak vážné, jak se tvrdí. Chci věřit v první možnost. Přeji hodně síly a pevné nervy. Po každé noci vysvitne slunce. Snad.

A závěrem opět jedna písnička.

Vložil: René Flášar