Po okrese můžete jet autem i vlakem, opovažte se ale vystoupit. Život v lockdownu, den první

Foto: René Flášar

Popisek: Turistická zastávka Černý kříž na Šumavě, o kterou se autor stará

VIDEO První březen roku 2021 se stal mezníkem pro řadu Čechů, Moravanů a Slezanů. Probudili jsme se do dne, kdy poprvé od druhé světové války střeží naše hranice policisté, celníci a armáda. Nikoliv však hranice státní, ale okresní a někde i městské.

V práci jsem si neprozřetelně, nebo spíš bez tušení, že lockdown přijde tak brzy, věřil jsem Velikonocům, vzal na začátek března dovolenou, najednou jsem se tak ocitl v nedobrovolném vězení. Abych se vůbec dostal ven, využívám rozličných čestných prohlášení, a také skutečnosti, že je možné nadále provozovat občerstvení přes okýnko. Takže cesta z Českých Budějovic na nádraží v Černém Kříži na Šumavě, ke kterému musím projet přes tři okresy, je mi naštěstí stále otevřená. Zatím nikdo neřeší, že na Šumavu se lidé téměř nedostanou.

Nádraží asi navštívili emzáci

Ranní cesta na vlakové nádraží probíhá v klidu, většina lidí má respirátor nasazen i na ulicích, i když jsem napočítal asi deset výjimek, v trolejbusech jsou poctiví všichni. Během dvacetiminutové jízdy na nádraží ale nepotkávám žádnou kontrolu. Ta není ani na nádraží, ale stejně by tu byla zbytečná. Na vlak tu mimo mě čeká jen jedna starší paní s vozíčkem. Jinak jindy plné nádraží vypadá, jako by ho navštívili mimozemšťané a všechny cestující přepravili na vlastní náklady na jinou planetu.

Podobně prázdné jsou i vlaky, ve vagonu nás sedí celkem pět. V radiu poslouchám, jak jsou všude přísné kontroly, ale za celou cestu nepotkávám žádnou. Při cestě zpět jsem svědkem menšího konfliktu průvodčí s cestujícím, který seděl delší dobu bez respirátoru a odvolával se na možnost konzumace potravin. Po upozornění, že konzumovat může jen po nezbytně dlouhou dobu, si ale respirátor nakonec nasadil.

Psa naložit do auta…

Po návratu domů musím vyvenčit psa. Pokud bych měl dodržet vládní nařízení, prošli bychom se pouze dvě ulice, a to ještě v zástavbě. Proto jej nakládám do auta a odjíždíme za sousední obec, kde je les. Ani tady neprocházíme žádnou kontrolou a po hodině se v klidu vracíme zpět.

Z rádia se dozvídám, že fabriky vláda nejenže neuzavřela, ale nepovedlo se jí ani zahájit slibované testování zaměstnanců. Prý snad od pátku. Další důvod k tomu, abych považoval současný lockdown za zbytečný. Zatím mě nikdo nepřesvědčil, že povede ke zlepšení současného stavu. A jednotní v tom nejsou ani politici a odborníci. A pak mají lidé něčemu věřit. Republika je v chaosu a nikdo ničemu nevěří. Lidé také příliš nechápou opatření, že sice mohou cestovat po okrese, ale v podstatě nesmí z auta, s výjimkou nákupu, vystoupit, protože pohyb je dovolen pouze v místě své domovské obce. Celá situace nejvíce připomíná Kocourkov…

Zítra mě čeká cesta přes tři okresy za účelem přehlášení automobilu. Jsem zvědavý, kolika kontrolami a s jakým výsledkem projdu. Přeji nám všem pevné nervy a hodně sil.

P.S. Na internetu se šíří řada vtipů na současný stav, několik přikládám. A taky jednu písničku:

Vložil: René Flášar