Dva dny, kdy jsem chtěl sepsat závěť. Můj život s Covidem-19 II
23.10.2020
Foto: René Flášar
Popisek: Zavřen doma s kočkou i oběma syny
V pátek 16. října se probouzím až kolem desáté hodiny dopoledne. Začíná mi tak trochu opožděně druhý den koronavirové karantény. Ale na čase v tomto případě nezáleží. Program na příštích několik dnů bude prakticky stejný. Spánek, jídlo, procházka po zahradě, sledování filmů, čtení knížek a pozorování svého zdravotního stavu.
Ne, že bych byl hypochondr, ale přeci jen slova hygieničky a neustálé zprávy z rádia, jak se onemocnění Covidem-19 šíří a jaké má následky, vám na klidu nepřidají. Měřím sobě i synům teplotu, která nijak nepřevyšuje běžný stav, takže se v klidu můžeme pustit do přípravy oběda. Snídani pro dnešek vynecháváme, respektive ji nahrazujeme sušenkou a kávou.
Jak nás zachránily čínské polévky
Na internetu zjišťuji, jak se připravuje guláš a společně se syny se pouštíme do vaření. No, pejsek s kočičkou by naši snahu asi ocenili, ale v lidské gastronomii bychom asi žádné vyznamenání nezískali. Výsledkem je až tajemně vyhlížející omáčka, připečené maso, spálený hrnec a smrad po celém bytě. Ale co, nejsme smutní, poobědvat lze i čínskou polévku, a těch máme ve špajzu ještě slušnou zásobu.
Odpoledne trávíme chvíli na zahradě, ale počasí není příznivé, tak volíme sledování filmů. Volá mi pár známých, jak na tom jsme. Sděluji, že mimo ztráty čichu u mladšího syna na sobě nikdo nic nepozorujeme.
Víkend v posteli, unavené tělo a bolest hlavy mi nedovolují fungovat
Jiné je to ale v sobotu. Dostávám teplotu a únava prostupuje celým mým tělem. Z postele vstávám jen s vypětím všech sil. Den tentokrát začínám polknutím dvou paralenů, echinaceových kapek a vitamínu C. Jíst se mi nechce, a tak se po chvíli šourám zpět do postele. Synové jsou naštěstí v dobré kondici, proto je sobotní starost o domácnost na jejich bedrech. K obědu máme další čínskou polévku, kterou nyní považuji za vynález století. Na mobil mi přichází kód, který mám zadat do eRoušky, abych varoval ostatní, že se setkali s pozitivně testovanou osobou. Kód odesílám a čekám, kdy se objeví oznámení na mobilech synů. V sobotu ani neděli se tak nestane.
V podobném duchu se nese i neděle, jen k teplotě se přidává i bolest hlavy. Vylézt z postele se mi vůbec nechce. Na nohy mě postaví až modafen a káva. Je potřeba trochu uklidit a pokusit se udělat vydatnější oběd. Síly mi však stačí jen na špagety. Zbytek dnes proležím v posteli. Mladší syn hlásí, že se mu vrací čich, z čehož mám radost, ale příliš jeho slova nevnímám. Únava mě drží v posteli a nedovolí mi už toho dne žádnou činnost. Hlavou se mi honí, co mě čeká v dalších hodinách, v těch nejčernějších myšlenkách se už vidím v nemocnici na dýchacím přístroji a v duchu mě napadá, jestli nemám sepsat závěť.
Slunce probudilo eRoušku, konečně přichází oznámení, pět dní po mém pozitivním testování…
V pondělí ale nastává téměř zázračný obrat. Teplota mizí, hlava nebolí, jen tělo je ještě trochu unavené, ale zdá se, že nejhorší část nemoci mám za sebou. Odpoledne mě sice trochu pobolívají klouby, ale oproti předešlým dvěma dnům se cítím v podstatě zdráv. Syn hlásí, že čich má už zcela zpět. Na obloze se na chvíli objevuje i slunce, zdá se, že 19. říjen je mým šťastným dnem. Synům konečně do aplikace eRouška přichází oznámení, že se potkaly s nakaženou osobou. Pět dní po testování a 48 hodin po zaslání kódu. Nechci aplikaci stále shazovat, ale opravdu si někdo myslí, že takto je její fungování k něčemu dobré?
Se psem do lesa, snad mě nezavřou…
V úterý 20. října je mi už skoro do skoku. Nevím, jestli neporušuji nějaký zákaz, ale nakládám psa do auta a mířím do lesa za město na malou procházku. V lese není mimo nás ani živáčka a pes i já máme z této procházky radost. Zdá se, že nejhorší je za námi. Mladšímu synovi dnes končí karanténa, ale protože ji oficiálně musí ukončit praktický lékař, a ten dnes neordinuje, musí vydržet ještě jeden den. Jeho touha opustit alespoň na chvíli dům je veliká. Po šesti dnech v izolaci mu celkem rozumím, ale do města ho zatím nepouštím. Pokud vše bude i nadále dobré, domlouváme se, že by se na nákup mohl vydat v pátek.
Vložil: René Flášar