Odložil mačetu a uvázal kravatu… Stezka údolím Lužnice se dostala na prestižní evropský turistický seznam

Foto: Petr Mareš

Popisek: Stezka údolím Lužnice odkrývá nádherné pohledy na řeku

VIDEO, FOTOGALERIE Pěší Stezka údolím Lužnice, z Plané nad Lužnicí přes Tábor a Bechyni do Týna nad Vltavou, se stala díky turistické oblasti Toulava první dálkovou pěší trasou, která je zařazena na seznam nejlepších stezek v Evropě. Co to znamená a co to obnáší? „Celých 55 kilometrů jsem prošel s mačetou,“ řekl nám Jan Sochor z OPS Toulava. „Práce teď ale teprve začíná,“ dodal. Toulava má tedy jako první u nás pěší stezku na prestižním evropském seznamu. A co je probůh Toulava? Na vše nám postupně pan Sochor odpověděl.

O co přesně jde? Toulava s Klubem českých turistů (KČT) totiž připravila trasu pod názvem ´Stezka údolím Lužnice Toulavou´ tak, aby jí byla udělena značka ´Leading Quality Trails Best of Europe´, což v překladu znamená ´Stezky špičkové kvality, nejlepší v Evropě´. V současnosti je v Evropě mimochodem 19 takových tras, a to především v Německu, Řecku, či Rakousku. Značku uděluje Evropská asociace turistických klubů – tedy jakýsi spolek klubů turistů z jednotlivých evropských zemí.

Stálo to 600 tisíc, na co ty peníze šly?

Projekt si vyžádal investici 600 tisíc korun, z čehož 480 tisíc tvořila dotace od Jihočeského kraje. „Musím se přiznat, že jsem už na podobné stezce byl v Německu před mnoha lety a říkal jsem si, jak asi bude dlouho trvat, než se dočkáme i v České republice. A podívejte, my ji teď otevíráme právě u nás v jižních Čechách. To je něco úžasného. A to obzvlášť v dnešní době, kdy si začínáme uvědomovat, jak blahodárný vliv má kvalitní využití volného času pro naše zdraví. Všem, kteří se na výlet kolem Lužnice vydají, přeji co nejlepší zážitky,“ uvedl náměstek hejtmanky Zdeněk Dvořák.

600 tisíc není málo, ale není ani málo toho, co musí stezka splňovat. „Napřed se musel zmapovat terén, každý metr, co je třeba udělat. Celou stezku prošli tedy školení členové Klubu českých turistů, zde byla první investice. Každý úsek se musel obodovat, tak vznikl plán, co je třeba udělat, co je třeba doplnit. Například, abychom splnili podmínku 80 procent mimo asfalt, museli jsme 12 kilometrů stezky přesunout jinam. Kde bylo nebezpečí bahna při deštích, dávali jsme hatě – to je dřevěný chodník, který zpevňuje terén. Přes potoky se musely stavět mostky. Také bylo třeba aktualizovat nebo nově umístit informační cedule,“ vysvětlil Jan Sochor s tím, že neměli moc peněz, ale právě naopak. „A když došly peníze, nenajaly jsme již firmy, ale udělali to sami,“ dodal pan Sochor s tím, že on osobně prošel celou stezku na samém počátku s mačetou. Když jsme naléhali, přiznal, že nebyla drahá, stála prý pár stovek a proplatit si ji nenechal. „Ta se ještě bude hodit,“ dodal.

Slavnostní předání certifikátu proběhlo 4. prosince v Táboře, Toulava stezku oficiálně otevře na jaře roku 2020. V praxi to znamenalo, že do Tábora prezident Evropské asociace turistických klubů, který sídlí v Kasselu v Německu, Srb Boris Mičič. Na starost ho dostal právě pan Sochor, který s ním prošel čtyři kilometry stezky. Bohužel, selfíčko si neudělal, tak máme jen oficiální foto Jihočeského kraje. Na něm certifikát z rukou Borise Mičiče přebírá ředitelka Toulavy Štěpánka Barešová, náměstek hejtmanky Jihočeského kraje Zdeněk Dvořák a generální sekretář Klubu českých turistů Petr Hrubec za účasti starostů měst Tábor, Bechyně, Planá nad Lužnicí, Týn nad Vltavou, městyse Stádlec a obce Dobronice u Bechyně, zástupců Ministerstva pro místní rozvoj, Czechtourism, JCCR a dalších hostů

Turistické UNESCO

„Je to vlastně takové turistické UNESCO. Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že právě taková nabídka je nástroj, jak nalákat do regionu turisty, kteří v něm zůstanou delší dobu, nepřehlcují zavedená turistická centra, utratí tam peníze a především prodlouží turistickou sezónu na méně exponované jarní a podzimní měsíce,“ vysvětlil obecně význam právě získaného evropského certifikátu Jan Sochor.

Jan Sochor hledí do budoucnosti plné milých, ohleduplných turistů?😊

Co je to ta Toulava?

Tak to je zajímavé. Toulava je totiž smyšlený region, který vznikl velmi nedávno, v roce 2013. Tehdy jeho základy položily svazky obcí a podnikatelé v cestovním ruchu. V lidštině to znamená, že se sešli starostové obcí a majitelé místních hospod a penziónků a podumali, jak by nádhernou krajinu na pomezí jižních a středních Čech kolem měst Tábor, Bechyně, Milevsko, Soběslav, Sedlec-Prčice a Sedlčany se svou slavnou historií a množstvím památek, romantickými zákoutími i nepoznamenanou zachovalou přírodou zviditelnili a přilákali do ní více turistů.

Aby mohli podnikat takové špumprnágle, jako je právě získaný evropský certifikát pro stezku kolem Lužnice, potřebovali vytvořit nějakou ´střechu´. Nějakou organizaci, která může na tomto pracovat a jednat za všechny. Vznikla tedy ´Toulava´, dnes již oficiální turistická oblast na pomezí jižních a středních Čech. Rozprostírá se v širokém okolí města Tábor, které je jejím centrem ( a kde OPS Toulava sídlí), od Sedlčanska po Bechyňsko a Soběslavsko, od Milevska přes Jistebnicko po Mladovožicko. Hrdě leží mezi zelenými vrchy střídajícími údolí řek a svažujícími se až k blatským mokřinám, mezi městečky a malebnými vískami. Pikantní je, že jméno vymyslel pan Luboš Mudra z Votic, ale Votice se do regionu nepřidaly, neboť jsou v sousední ´oblasti blanických rytířů´.

A proč pan Sochor soudí, že práce převzetím certifikátu nekončí, ale právě začíná? Právě proto, že se musí odteď stezka ustavičně propagovat, zapojit všechny hospody a penziónky v okolí, musí se také udržovat, aby vysoká kvalita stezky zůstala… A proto my píšeme, že pan Sochor odložil mačetu, neboť nyní bude jeho práce produktového manažera Toulavy (tato OPS je dvoučlenná, abyste si nemysleli bůhvíco 😊) spočívat více ve vyjednávání s hoteliéry a restauratéry: „Budeme připravovat různé nabídky pro rodiny s dětmi, seniory apod. ve spolupráci s místními podnikateli, městy a obcemi; prostě jak co nejzajímavěji trávit čas na stezce a v jejím okolí,“ zakončil Jan Sochor. Ono, nic není zadarmo, ostatně ani ten certifikát. Ten stál 80 tisíc Kč, jak nám pan Sochor prozradil, a je na tři roky.

Vložil: Markéta Vančová