Zelená energetika je jen farma na kapitál, nic jiného. Přečetli jsme
18.10.2019
Foto: Facebook
Popisek: Jaderná elektrárna Temelín prostě dává smysl
Alexandr Dunlap je holandský antropolog, který se ve svém studiu i dalším profesním životě zaměřil na vliv ekologické energetiky na populaci. Nezkoumá problematiku pouze od stolu, ale účastní se výzkumu v terénu. Jeho závěry jsou velmi pesimistické a vůči zelené energetice skeptické až odmítavé. Odhaluje totiž, že zelená energetika stojí na devastaci životního prostředí a že je to vlastně jen další forma obrovského kapitálu, který poteče ‘tím správným směrem‘. Informace o Dunlapově výzkumu přinesl magazín Ekolist.
Hned v úvodu Dunlap poukazuje na skutečnost, jak je vnímaná tradiční výroba energií v porovnání s těmi obnovitelnými. V pohledu lidí je uhelná energetika ztělesněním toho zlého a špatného, toho zle kapitalistického. Zatímco zelená energetika je braná jako ta světlá, čistá, nevyčerpatelná. Podle Dunlapa, jak píše Ekolist, ovšem nevidíme, co je za obnovitelnými zdroji.
Devastace životního prostředí
„Za příklad dává budování obří větrné farmy v mexickém Tehuantepecu, ve státě Oaxaca. K osazení jedné 2 MW větrné turbíny bylo zapotřebí 150 tun oceli pro zesílené betonové základy, 250 tun pro podpůrný systém nosníků a 500 tun pro výstavbu pylonu. K tomu 3,6 mědi na každý megawatt výkonu. A takových větrníků by tu rádi měli 1700 exemplářů,“ reprodukuje Ekolist myšlenkové pochody Alexandra Dunlapa. Za vším tím stojí tisíce dílků práce, která celá stojí na fosilních zdrojích energií.
Vzácné prvky a jejich těžba
Dunlap se ani tak nepozastavuje nad množství betonu nebo oceli, ale hlavně nad vzácnými nerostnými prvky, které jsou také součástí obnovitelných zdrojů energie. Ty se těží zpravidla ‘na druhém konci‘ světa a jejich těžba je doprovázena lokální devastací životního prostředí. „Extrakci doprovází obří povrchové doly, extrémně destruktivní těžba a kontaminace životního prostředí znečištěním vodních zdrojů i ovzduší jsou tak nedílnou součástí projektů čisté energie.“
Dopad na obyvatelstvo
Obří solární nebo větrné farmy degradují půdu, zanechávají ji zpustošenou. Přitom životnost například větrných elektráren je maximálně 40 let. Co bude pak, ptá se Dunlap. Budou zelení těžaři recyklovat spoušť, kterou nadělali? Upozorňuje také na těžbu a zpracování v třetích zemích, kde není vybudovaný dostatečný lidsko-právní systém, který by chránil člověka před zvlčilostí kapitálu. „Tyto regiony totiž nemají tak vypracovaný politicky-legislativní systém ochrany práv jednotlivce, majetku, přírody. Za budováním OZE v zemích globálního Jihu často stojí násilí, vysidlování a migrace, zbídačení obyvatel. Zelené ekonomiky Jihu dneška jsou Zelenými tyraniemi zítřka,“ myslí si Dunlap a je přesvědčený o tom, že to, co dělal kapitalismus u fosilních zdrojů při jejich těžbě s lidskými právy, to samé v bleděmodrém dělá i průmysl obnovitelných zdrojů.
–
Tak jedeme z jedné strany extrému na stranu druhou, také extrémní. Obnovitelné zdroje energie dávají smysl, militantně je odmítat je bezhlavé a hloupé. Zároveň u toho je tu druhý extrém – snaha prosadit pouze obnovitelné zdroje, což je, zase, bezhlavé a hloupé. Jedeme ode zdi ke zdi. Smyslem má být nalézt co nejefektivnější a nejspolehlivější zdroj energie, který by zároveň neškodil životnímu prostředí. Uhelné elektrárny padají, měly by být pomalu reliktem minulosti. Stejně tak padají ovšem i solární a větrné zdroje energie, protože jejich výroba má obdobné dopady na životní prostředí. Obzvláště, když do toho započítáme, že životnost solárních panelů i větrných turbín je prostě krátká. Nemluvě pak o kolísavém výkonu a závislosti na tom, jestli bude nebo nebude spolupracovat s našimi plány počasí. Většinou nebude, protože větru dešti prostě neporučíme. Z toho všeho naprosto logicky vypadne jako jediné moudré řešení jaderná energetika. Je stabilní, má dlouhou životnost a má minimální dopady na životní prostředí. Veškeré finance, které se teď cpou do marného boje s větrem a sluncem, by se měly dát do vývoje jaderné energetiky, najít využití nebo zpracování pro vyhořelý jaderný odpad. Obnovitelné zdroje jsou dobré v lokálním měřítku. Tam, kde budou skutečně efektivní, tam patří. Norsko jede na vodní energetice. Má pro to přírodní podmínky. My ne. My nemáme přírodní podmínky ani na solární, vodní nebo větrnou energetiku. My se prostě musíme spolehnout na atom.
+
Co najít pozitivního na převládajícím šílenství se zaváděním zelené energetiky?
|
Vložil: Štěpán Cháb