Proslulého rybníkáře Jakuba Krčína hraje Ondřej Veselý, známý z Vyprávěj. Na jihu Čech se natáčí nový historický seriál
07.09.2019
Foto: 2media
Popisek: Ondřej Veselý jako Jakub Krčín
FOTO Osudy nejslavnějšího rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan přiblíží nový historický seriál, jehož natáčení se právě rozjíždí. V deseti padesátiminutových dílech se diváci dozvědí leccos zajímavého z peripetií Krčínova života od nástupu na rožmberský dvůr až do jeho odchodu ze služeb Rožmberků. Autorem scénáře seriálu Krčín, který realizuje Českokrumlovská televize a Jihočeská filmová kancelář, je spisovatel, novinář a muzikant Jan Matěj Krnínský. Hlavní roli si pod režijním vedením Josefa Pecla zahraje herec Divadla pod Palmovkou Ondřej Veselý, známý z televizního seriálu Vyprávěj coby Jarda Franz.
První klapka seriálu Krčín padla koncem června na věži Jakobínka u hradu Rožmberk a předcházely jí dva roky pečlivých příprav. Děj je zasazen do druhé poloviny 16. století a věž Jakobínka převzala roli věže krumlovského zámku v době renesanční přestavby. Další postavy historického příběhu ztvární například herečka Denisa Pfauserová a zpěvačka Lenka Lo Hrůzová, vítězka druhé řady pěvecké soutěže Hlas Česko Slovenska, která nazpívala také úvodní píseň k seriálu. Ta dosud není k dispozici, poslechněte si tedy jinou píseň zpěvačky:
Experimentální část obnovy věže Jakobínka skončila, repliku středověkého jeřábu památkáři rozebrali
Proč použili filmaři právě věž Jakobínku? Na to odpovídá Národní památkový ústav. Téměř dva roky totiž stála na vrcholu věže Jakobínka v Rožmberku nad Vltavou replika středověkého jeřábu postaveného podle skic Leonarda da Vinci. S jeho pomocí se do výšky téměř čtyřiceti metrů dopravoval stavební materiál na obnovu střechy a stavbu nového vyhlídkového ochozu. Tyto práce skončily a replika jeřábu se rozebrala, hotovo bylo 18. srpna, ale filmaři to ještě stihli.
Pohled na zámek v Rožmberku nad Vltavou, věž Jakobínku pod experimentálním lešením najdete vpravo. Foto NKÚ
Poté, co čtrnáct metrů dlouhý a sedm metrů vysoký jeřáb na lidský pohon odvedl svou práci, se památkáři rozhodli stroj rozebrat na jednotlivé prvky tak, aby šel znovu složit. „Je pravděpodobné, že tuto činnost naši předci obvykle neprováděli a stroj tohoto typu odstranili destrukčním způsobem. S ohledem na náročnost transportu v pozdním středověku, nízké ceny lidské práce a hojnost materiálu bylo výhodnější postavit na další stavbě stroj nový,” vysvětluje stavební technik David Říha z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. Jeřáb se rozebírá tak, jak byl stavěn - pomocí ručních nástrojů a kladek, prvek po prvku. Práce probíhají ve výšce téměř čtyřicet metrů nad zemí za složitých povětrnostních podmínek. „Ukazuje se, že je demontáž náročnější než sestavení. Spoje jsou takřka srostlé a povolují jen při maximálním úsilí,” popisuje David Říha. Rozebraný jeřáb památkáři uskladní na suchém místě do doby, než pro něj v rámci rožmberského areálu vybudují důstojné prostory, kde bude znovu sestaven a na zemi předváděn veřejnosti.
Lešení podle Leonarda zblízka, foto NKÚ
„Ověřili jsme si, že středověcí stavitelé uměli dosáhnout vysoké přesnosti, jakou dnes ovládáme díky moderním přístrojům s pokročilou optikou a mikroprocesory. K zaměření stavby postačila krokvice namísto nivelačního přístroje anebo totální stanice a to se stejným výsledkem. Rovněž při transportu objemných břemen, který dnes zvládáme obvykle jen s použitím těžké mechanizace, si uměli poradit chytrým využitím geometrie, kladky a lidské síly. Dále jsme ověřili, že dřevo lze krátkodobě konzervovat i bez použití moderní chemie. To samé platí o promazávání pohyblivých součástí sádlem, namísto ropných produktů. Vyzkoušeli jsme, že dřevo výborně funguje, i když je z něj vyroben namáhaný konstrukční prvek. Důležitý je přitom pečlivý výběr stromů k pokácení, zpracování pouze výběrového profilu řeziva a citlivé ruční opracování, kdy zůstává množství nepřerušených vláken. Přirozeně platí, že starý způsob práce je náročný na časový fond a kapacitu lidských zdrojů,” shrnul získané zkušenosti David Říha.
Snímek z demontáže letos v létě (filmaři to stihli jen tak tak), foto NPÚ
Mimochodem, završením stavebního experimentu obnova věže nekončí. V nadcházejících týdnech bude finalizována montáž ochozu, budou doplněny podlahy v jednotlivých podlažích věže, zrestaurována středověká schodiště v interiéru spolu se zábradlím a nově osazeny dobové repliky dveří, oken a mříží. Celou rekonstrukci věže završí osazení plechové makovice na samý vrchol. Věž bude veřejnosti zpřístupněna na začátku návštěvnické sezóny 2020.
|
O Rožmberky se zajímám od patnácti let, říká scenárista
„Historie rodu Rožmberků mě zajímá už od patnácti let. Tenkrát se mi dostaly do ruky čtyřkorunovky Nakladatelství Růže s romány Niny Bonhardové. Od té doby jsem poznal, jak různorodý může být pohled na tuto část našich dějin. Při tvorbě scénáře jsem se oprostil od starých beletrií, které například mnohdy – v souladu s dobou – hegemonizovaly dělníky na stavbě rybníků a nepravdivě romantizovaly některé postavy. Oprostil jsem se i od předloh, které – se zbožností dějepisných učebnic – naopak některé postavy démonizují a nelidsky je vyhraňují," vysvětluje scenárista Jan Matěj Krnínský. „V ose scénáře jsem šel cestou ověřené historie, na kterou jsem pak navazoval paralelní příběhy, které mají z velké části také oporu ve skutečných historických událostech. Když pak dva roky sledujete skutečné reakce historických postav, hodiny a hodiny o nich diskutujete s kolegy, začnou se před vámi zjevovat opravdoví lidé z masa a kostí, se všemi klady i zápory. A o to našemu týmu šlo," dodává.
Jakub Krčín s Evou z Rožmberka, kterou, jak historie praví, prý zachránil v lese po pádu z koně. Jak si s touto historickou reálií poradili filmaři, teprve zjistíme. Foto 2media
Režisér: Splácíme dluh vůči historii
Režisér Josef Pecl vnímá Krčína jako osobnost, která nemá srovnání v celé Evropě: „Jižní Čechy jsou většinou spojovány především s husity, ale období vlády Rožmberků bylo zcela mimořádné a Krčínova práce zásadně změnila charakter krajiny. Zatím to ovšem filmaři příliš nevyužili a tak jsme to vnímali jako jakýsi dluh vůči historii. To, že jde o nám velmi blízké a osobní téma byla výhoda, kterou jsme využili při práci na scénáři. Věřím, že se mi podaří ji přenést i do filmu."
Foto z natáčení, zdroj 2media
Konečně nejsem padouch, raduje se herec
Představitel Jakuba Krčína Ondřej Veselý si svoji postavu opravdu zamiloval: „Krčín je rozporuplná osobnost, umí být velmi tvrdý a nekompromisní a naopak velmi pozorný a citlivý. Moc se mi líbí scénář i moje role a užívám si, že konečně mohu hrát něco jiného než čistě zápornou postavu.“
Foto z natáčení, zdroj 2media
Tvůrci se rozhodli, že seriál budou natáčet až do konce roku 2020. „Nemůžeme si dovolit chybovat, Krčín je ikona nejen v jižních Čechách – a takové téma chce dostatek času na zpracování. Po tak dlouhé přípravě chceme využít krásné lokace, skvělé herce a výborně napsaný scénář k tomu, aby vznikl opravdu dobrý film. Naštěstí se v týmu kolem Krčína sešla spousta skvělých lidí – a tak věřím, že se nám náš dobrovolný závazek vůči Rožmberkům a Krčínovi podaří splnit co nejlépe," konstatuje režisér Josef Pecl.
Jakub Krčín má životní příběh jak… z filmu
Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 – 1604) byl jeden z nejznámějších českých rybníkářů. Pocházel z chudého zemanského rodu. Měl za sebou nedokončená studia vodohospodářství na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích působil na panství Viléma Trčky z Lípy, poté na přímluvu pana Trčky z Lípy vedl hospodářství kláštera v Borovanech. Roku 1561 vstoupil do služeb Rožmberků, stalo se tak díky přímluvě Evy z Rožmberka, kterou zachránil v lese po pádu z koně. Byl jmenován podpurkrabím a o rok později purkrabím Českého Krumlova. Roku 1569 se stal regentem rožmberského panství. V těchto funkcích se zasloužil o hospodářský rozkvět rožmberského panství. Zpočátku nevycházel nejlépe s Petrem Vokem, proto jej rožmberský vladař poslal do Prahy, kde se zúčastnil soutěže na stavbu akvaduktu na Pražský hrad. Tuto soutěž v konkurenci italských stavitelů vyhrál a zbytky jeho akvaduktu jsou na Pražském hradě patrny dodnes.
Pomník Jakuba Krčína na hrázi rybníka Svět
Ve výstavbě rybníků na Třeboňsku navázal na Josefa Štěpánka Netolického, mnoho rybníků zbudoval (například Spolský, Potěšil) či rozšířil (například Opatovický, Záblatský, Dvořiště, Naděje, Skutek). Roku 1571 založil rybník Nevděk (dnešní Svět), kvůli kterému nechal zbourat část Třeboně. Od roku 1584 šest let budoval největší rybník Rožmberk, nacházející se přímo na Lužnici. Za účelem jeho ochrany byla současně s jeho výstavbou vytvořena Nová řeka, převádějící povodňové průtoky Lužnice do Nežárky.
Za svoje služby byl Vilémem z Rožmberka odměněn roku 1569 dvorem Leptáč a dvěma vesnicemi. Tento majetek ale patřil až do husitských válek církvi a on sám správně vytušil, že při tehdy stále sílících snahách o restituci církevního majetku by mohl o tyto pozemky přijít. Vymyslel tedy chytrou lest - nechal na těchto svých pozemcích vybudovat obrovskou oboru (při její stavbě bylo zbořeno 42 usedlostí a dokonce padly za oběť i dvě vesnice: Horní a Dolní Třebánky). Obora, přesně dle Krčínova plánu, naprosto uchvátila Viléma z Rožmberka a ten souhlasil s výměnou - roku 1580 získal Sedlčany a Křepenice a Vilém z Rožmberka zase oboru a dvůr Leptáčov, kde nechal následně vybudovat renesanční letohrádek Kratochvíle. Vilém z Rožmberka se však zřejmě o jeho promyšleném plánu dozvěděl a 31. srpna 1580 doplnil dohodu o postoupení sedlčanského panství nezvyklým dovětkem: Jakub Krčín měl získat panství dědičně pouze v případě, že zplodí mužské potomky (Jakub Krčín byl v té době bezdětný). Pokud by měl dcery, tak ty měly být po jeho smrti vyplaceny a majetek se měl vrátit Rožmberkům. Což se opravdu stalo, s druhou ženou měl Krčín šest dcer… O své sedlčanské panství se Jakub Krčín staral velmi dobře, a to i přesto, že nadále vykonával rovněž funkci regenta ve službách Viléma z Rožmberka (a to až do roku 1589). V Sedlčanech vybudoval pivovar, panský mlýn a sádky na ryby. V Křepenicích vystavěl tvrz nazvanou Nový hrádek Krčínov, kam se přestěhoval po dokončení Rožmberka.
Pomník Jakuba Krčína na hrázi rybníka Svět, pohled zezadu
Závěr života strávil na tvrzi v Obděnicích na Sedlčansku, kde také zemřel. Dodnes není známo přesné datum jeho skonu a ani místo, kde je pohřben. V kostele v Obděnicích si nechal připravit monumentální náhrobek s latinským epitafem, pohřben však do něj nebyl a letopočet úmrtí na něj nikdy nebyl doplněn. Podle místních lidových pověstí tak doplatil na své spolky s ďáblem, které prý během života udržoval.
|
Zdroj: 2media, NPÚ, Wikipedie
Vložil: Markéta Vančová