Město umělců a svobodných duší říká: Praho, jdi se bodnout. Mají totiž Slavonice fest, který na zavíračku nehraje

08.08.2019

Foto: Slavonice fest

Popisek: Slavonice fest: Filmy se promítají na několika místech, také na slavonickém náměstí pod širým nebem

FOTOGALERIE Renesanční městečko na hranicích jižních Čech a Rakouska objevil před lety pro kulturní svět zdejší rodák Zdeněk Žampa, zvaný Žampič. Studoval tehdy v Praze, skamarádil se se společenstvím lidí kolem divadelního podhoubí Pražské 5 a přivábil je do svého rodného městečka.

Zanedlouho již společně někteří z nich kupovali sgrafitový dům na náměstí, který pak společnými silami opravili a upravili na jakési komunitní centrum divočejšího střihu - a tak vznikla legendární slavonická Besídka – restaurace, místo setkávání, kulturní osvěžovna i epicentrum bohatého slavonického společenského života... První léta Besídky se odehrávala v takové bujarosti, že se neuvěřitelné historky o zdejších mejdanech staly kultovními po celé republice.

Besídka dnes... Foto Facebook

Má to cenu. A basta

Inženýr Zdeněk Žampa, místní zakladatel ´kultu Slavonic´, vzpomíná: „Proč jsem začal vábit své pražské přátele do svého rodného města? Rodina a škola – to jsou dvě hlavní studánky, kdy se v dětství bere rozum. A doma se o historii raději moc nemluvilo. Vždyť i některé kusy nábytku v mém rodném domě byly ´po Němcích´. Ve škole to byla v některých předmětech jiná. Tehdy mladý učitel dějepisu Josef Střecha nám tu historii bez rudých příkras otevíral. A tak jsme na vykopávkách v blízkém Pfaffenschlagu věděli, že tehdejší vesničané utekli do ochrany slavonických hradeb před loupežnou bandou husitů a žádná apoteóza revolučních husitských věrozvěstů komunismu se nekonala. Ale to jsem začal moc od podlahy…"

A Zdeněk Žampa (na snímku) pokračuje: „Na konci osmdesátek jsem byl první čistokrevný přespolní člen Divadla Sklep. Celé partě jsem chtěl své neobyčejné historické město předvést a ukázat. První velká výprava ´sklepýšů´ dorazila v červnu 1987. Vše probíhalo i pod nezbytnými otravnými ciráty a kontrolami všech přisluhovačů ve vojensky střeženém příhraničí. A stalo se to, co se se stává i dnešním novým návštěvníkům městečka. Jeho ojedinělá historická sevřenost a krása mé kámoše a kámošky uhranula. A dál už to znáte, ´Besídka´. A její legendární historky. Tak třeba… Když jsme opravovali po koupi domu v červnu 1988 střechu a říkali jsme si, že nám to ti bolševici stejně vezmou. Protože jsme jim nepokrytě vadili v jejich ´klidu na práci´. Přesvědčení, že děláme pozitivní a správnou věc, bylo povědomí, že zachraňujeme před zhoubou nejstarší figurální sgrafito na sever od Alp z roku 1547. Má to cenu. A basta.“

Umělci stále přicházejí

Postupně se o Besídku začal pečlivě starat dnes již její jediný majitel Jan Boháč, který také ve vedlejší Maříži rozjel s Kryštofem Trubáčkem a jejich následovateli věhlasnou mařížskou keramiku. Na Slavonicko se postupně přistěhovávali - a stále přestěhovávají - další a další umělci, kupují a zvelebují domy a chalupy v okolí a stále tak rozšiřují kulturní území po kraji. Romantika malebné České Kanady, plné zalesněných kopců a rybníků, je ideálním místem pro umělecké duše, zvláště když mají ve Slavonicích tak mimořádné společenské a kulturní vyžití. A tak sem postupně začaly proudit davy.

Slavonice fest, to je film, hudba a slunce v srdcích účastníků... Foto Facebook

Díky Trojanům vznikl Slavonice fest

Avšak jejich objem se zmnohonásobil, když manželé Bára a Ondřej Trojanovi se svým týmem začali ve Slavonicích pořádat filmový a hudební festival Slavonice fest. Skvělé internetové stránky festivalu nenechají nikoho na pochybách, že se jedná o suverénní záležitost, žádný provinční amatérský festiválek a když přijedete na festival osobně, tento dojem se okamžitě zhmotní.

Manželé Trojanovi stojící, bdící, naslouchající... Letos během Slavonice festu, foto Facebook

„Nápad přišel okamžitě před přibližně osmi lety, kdy jsme ve Slavonicích koupili dům a byl to Ondřejův nápad. První rok se musely ale zachránit shnilé chlívky, takže až druhý se začal chystat festival. Pamatujeme si, jak Slavonice žily v devadesátých letech díky všem umělcům, kteří sem jezdili, a akcím, které tady pořádali. Festival na ně tak trochu navazuje," vypráví Barbora Trojanová, manželka filmového režiséra Ondřeje. I jejím dílem je skvěle zvládnutá organizace, unikátní program a neopakovatelná až téměř rajská atmosféra, které přenesou smrtelníky do neobyčejné dimenze světa, kde je hodně dobře. Kromě Besídky je otevřeno a rozjařeno až do rána na tolika místech, že se společensky polomrtvá Praha se svou trapnou zavíračkou letních zahrádek ve 22 hodin opravdu může jít bodnout.

Tady se také promítá... Foto Facebook

„Ondřej se inspiroval na festivalu v Teluride, kde se taky promítá v netradičních prostorách, jako je třeba škola nebo stodola a hvězdy se tam nepromenují ve vypůjčených diamantech. A protože máme filmovou produkci, je jasné, že festival děláme s profíky a ne na koleni. I když posun v organizaci za těch šest let je obrovský. A náš tým jsou současně fandové Slavonice Festu. O tom to taky hodně je, dodává ještě Bára Trojanová.

Filmy, obrazy, poezie a tanec až do rána

Na Slavonice festu se ještě dlouho po půlnoci tančí na náměstí, nakupuje v nóbl buticích jako je např. věhlasný BambiTTas Babety Strhákové, nebo se rozmlouvá a popíjí v galerii MASNA, kde pokaždé visí díla unikátních umělců, momentálně jsou tam obrazy Michaela Rittsteina.

Letošní diskuze o médiích a Tomáš Klus jako... přísedící, foto Facebook

Filmy jsou promítány paralelně v několika kinosálech po celém městečku a hlavnímu náměstí vévodí letní kino. Koncerty se odehrávají zejména v sále místního kulturáku a v romantické stodole v Maříži. U výčepu stojí, kdo je zrovna po ruce. „Hlavní dramaturg je Ondřej. Výběr filmů a hudby vždy schvaluje ve finále on. A cílem je, aby si v programu vybral své filmy a koncerty každý. Nebo skoro každý. Hloupé věci u nás nenajdete, ať by byly jakkoli populární. Naše publikum má mozek. I proto jsme letos například poprvé zařadili debatu s novináři o lži a pravdě v médiích a chceme v podobných tématech dál pokračovat, protože diváci byli nadšení a přišlo jich strašně moc," vysvětlila Bára Trojanová.

Bára Trojanová: Už se tu navzájem známe

A na konto letošního ročníku dodala: „Myslím, že byl největší, nejlepší, měl nejhladší průběh a úplně skvělé je, že se se spoustou diváků už navzájem známe, všichni se tu zdravíme, všichni se na sebe usmíváme, filmy se líbily, koncerty praskaly ve švech, diváci debatovali s tvůrci, měli jsme skvělé výstavy i večírky - co si přát víc.“

Setkávání se - to je ne důležitá, ale přímo zásadní součást Slavonice festu. Foto Facebook

Neustále všude probíhají spontánní debaty o filmu, hudbě a o čemkoli jiném. Všechno, co bylo v programu festivalu, se dá najít na stránkách Slavonice festu i s bohatým obrazovým doprovodem. Ale to, co by klidně mohlo udělat tento festival světovým, srovnatelným např. s věhlasným Sundance, je původní, suverénní a zcela originální duch této akce. Slavonice fest si nepotřebuje na nic hrát. Je autentický, zdravě sebevědomý, otevřený a osobitý zároveň. „Kouzlo Slavonic je v lidech, kteří je mají rádi a něco pro ně dělají. A těch je tu hodně,“ končí Bára Trojanová.

Olga Dabrowská