Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

12 tras po nádherných místech jinak nepřístupné Šumavy: Program Průvodci divočinou ještě nabízí volná místa

12.09.2018
12 tras po nádherných místech jinak nepřístupné Šumavy: Program Průvodci divočinou ještě nabízí volná místa

Autor: NP Šumava

Popisek: Na konci října bude letošní sezóna v divočině ukončena výpravou na Kvildské pláně

FOTO Oblíbené výpravy s vyškolenými průvodci do nejrozsáhlejších území v Národním parku Šumava, které dodnes zůstaly domovem vzácných živočišných druhů, pokračují v září a v říjnu a stále je na výběr z mnoha výletů i termínů. Správa Národního parku Šumava projektem Průvodci divočinou zpřístupňuje klidová území národního parku a velkou část přírodních rezervací Chráněné krajinné oblasti Šumava v únosném režimu pro tato výjimečná místa.

„V květnu, kdy jsme zahájili registrace pro letošní výpravy s průvodcem, si zájemci doslova během několika hodin rezervovali více než polovinu všech výprav. Vyprodány byly hlavně nové trasy a takové stálice, jako třeba výpravy na Modravské pláně nebo většina dvoudenních tras s přespáním v Národním parku Bavorský les. Nejobsazenější byly termíny v prázdninových měsících, mnohé výpravy v září a říjnu zůstaly a stále zůstávají volné,“ říká mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.

Je znát jejich vztah k přírodě a že o tom hodně vědí

Pro letošní rok připravila Správa Národního parku Šumava společně s profesionálně vyškolenými průvodci více než 120 výprav na 30 různých trasách pro zhruba 1300 zájemců.

Více než 120 výprav na 30 různých trasách s profesionálně vyškolenými průvodci: Debata se stočí i na kůrovce 

„S přítelkyní jsme letos byli na dvou výpravách a to na Smrčině a na Ždánidlech. V obou případech jsme procházeli lesy, které zdecimoval kůrovec a přiznám se, že osobně se mi takový les nelíbí,“ říká Radek Toman z Prahy. „Na druhou stranu nám ale průvodci všechno vysvětlili, je znát jejich vztah k přírodě a také to, že opravdu o tom hodně vědí. Je fajn, že taková možnost podívat se takového území existuje a můžeme velmi detailně vidět třeba i to, že nový les už roste,“ dodává.

Program Průvodci divočinou funguje už jedenáct let

Program Průvodci divočinou funguje už jedenáct let a za tu dobu využilo možnost navštívit divokou přírodu Šumavy více než šest tisíc lidí. „Ještě třeba před pěti lety hodně chodili zarytí milovníci přírody, kteří ročně doslova našlapou stovky kilometrů. Teď se to mění, stále více provádím lidi, kteří to mají jako jeden z mnoha zážitků, který si nemohou nechat ujít,“ vysvětluje průvodce divočinou Josef Pecka.

Divočina a s tím spojená bezzásahovost je jedním z ústředních témat většiny výprav

„Stále je ale dost návštěvníků, kteří se každý rok vracejí, chtějí si projít nově nabízené trasy, nebo se po letech podívat, jak se to území vyvíjí a proměňuje. Divočina a s tím spojená bezzásahovost je totiž jedním z ústředních témat většiny výprav,“ dodává.

Trasy v Národním parku Šumava

Homole

Ze Strážného až na Homoli za takzvanými pohanskými kameny.

Kamenná

Proti proudu podél Studené Vltavy můžete pozorovat dynamicky se vyvíjející a převážně přirozeně meandrující řeku. V Novém Údolí překonává státní hranici a pramení asi šest kilometrů odtamtud na úpatí majestátné hory Haidel v Bavorsku. Niva řeky poskytuje vhodné podmínky pro vytvoření údolních vrchovišť - navštívíte to nejzachovalejší na trase a tím je Spálený luh, který se řadí do rozsáhlého komplexu rašelinišť Vltavského luhu.

V druhé části pozvolna vystoupáte na od věku zalesněný vrchol hory Kamenné. Jde o komplex horských bučin, kde je bezpočet skalek a skalních výchozů, odkud je odvozen i název hory. Mezi četnými druhy bylin, i proto se tomuto typu bučin říká květnaté bučiny, se najdou např. pitulník horský, plicník tmavý, kyčelnice devítilistá a mnoho dalších.

K pestrosti biotopů na trase přispěje říčka Světlá, ke které sestoupáte při zpáteční cestě. V horském říčním korytu v průběhu dějin vznikly i tzv. Obří hrnce, které svědčí nejen o síle vody, ale celé přírody, která vytváří díla člověkem donekonečna obdivovaná. 

Křemelná

Řeka Křemelná dokázala na Šumavských pláních za mnoho tisíc let vyhloubit nejhlubší kaňon Šumavy. Divoká horská řeka si podnes zachovala přirozené řečiště a na březích i strmých úbočích kaňonu se vyskytují vzácné druhy rostlin i zvláště chráněné druhy živočichů. Nejen ve Vydře ale snad ještě více v Křemelné loví vydra říční. Můžete zde pozorovat na vodě závislé ptáky jako skorce vodního, ledňáčka říčního a mnoho dalších.

Přístup lidí do kaňonu Křemelné je omezen, aby se zde mohla vyvíjet jedinečná fauna bez vyrušování všudypřítomnými lidmi. V rámci „vycházek do šumavské divočiny" můžete letos s průvodcem nahlédnout na dva různé úseky řeky Křemelné. Každý z nich je jiný - od hlubokého kaňonu s tůněmi nad Čeňkovou Pilou až po klidnější tok s meandry na Frauenthalu, kde se v minulosti dokonce trvale usadil člověk. Celkově jde o náročné trasy po nerovném povrchu, přes kameny, s přelézáním padlých stromů a fyzicky náročným klesáním a stoupáním do, a pak z kaňonu Křemelné.

Kvildské pláně

Kvildské pláně představují typické území centrální Šumavy - zarovnaná parovina je rozbrázděna vodními toky (Vltavou a jejími přítoky) a z ní vyčnívají nevysoké hory z nejodolnějších hornin, které nejvíce odolaly dosavadní erozi.

Trasa vás provede centrální částí obou Národního parku Šumava. Projdete samovolně se obnovujícími částmi horského lesa. Nahlédnete do unikátního světa horských vrchovišť s unikátní flórou i faunou. Budete pozorovat stopy po lidské činnosti v dávné (soumaři, skláři) i blízké minulosti (dřevorubci, zemědělci). Horská lesní krajina není kulisou, ale skutečným prostředím pro život na Šumavských pláních.

Modravské pláně

Oblast centrálních plání zasahuje i do sousedního Národního parku Bavorský les. V tomto území se rozkládá nejrozsáhlejší území horských smrčin v celé České republice. Lesem porostlé horské hřebeny byly poznamenány činností člověka a v současné době jsou ovlivněny větrnými kalamitami a přemnožením kůrovce. Na rozsáhlých plochách odumřelo horní stromové patro, ale na mnoha místech již roste nová a věříme, že stabilnější generace přírodních lesů.

Nejlépe se vzrostlá původní vegetace zachovala v okolí rašelinišť, které zde místy utváří celé obrazy krajiny. Na rašeliništích se vyskytují mnohé ohrožené rostlinné druhy, které se zajímavým způsobem přizpůsobily životu v drsných podmínkách hor a kyselých rašelinišť. Mnozí zástupci fauny patří rovněž k nejohroženějším. Mezi nejznámější patří tetřev hlušec, neboť v Modravských slatích přežívá největší populace tetřeva v České republice.

Trasa vás provede centrální částí obou Národního parku Šumava. Projdete samovolně se obnovujícími částmi horského lesa. Nahlédnete do unikátního světa horských vrchovišť s unikátní flórou i faunou.

Hvozd

Jedna z nejvyšších hor nad řekou Vltavou v této oblasti se nazývá Hvozd (1 047 m). Po jejím úbočí i na vrcholu jsou roztroušené rozmanité skalní útvary, vč. skalních mís a kamenných věží. Zvětralé horniny vytvořily až jakási malá žulová skalní města. Možná i to byl důvod, že v této oblasti přežíval poslední zástupce šumavských medvědů. Šlo o medvědici, která byla zastřelena 14. 11. 1856.

Na žulovém podloží, které zde zvětrávalo a tvarovalo se do různých skalních forem po miliony let, vyrostly po poslední době ledové (asi před 10 tisíci lety) až současné smíšené porosty buku s jedlí a smrkem. Jejich původní tvář můžete dnes poznávat pouze na malém území, kde je i náhorní ekotop borovice lesní s jedlí a smrkem a kam vás výprava s průvodcem zavede. I zde, jako jinde, když šplháte nahoru, se vám otevírají neznámé výhledy - zde na Boubín a Bobík, Volary, Knížecí stolec a na jih na Lipensko.

Plesná

Plesná, dříve zvaná též Debrník - majestátní hraniční hora s rozlehlou vrcholovou plošinou a dalekými výhledy hned na několik stran. Zde je stále doma tetřev hlušec a další vzácní živočichové - malí i velcí a rostliny - nenápadní a ještě méně nápadní.

Výstup na vrchol hory (1 337 m n.m.) není jednoduchý a svah je místy značně strmý. Výrazně se zde zapsala příroda do historie nedávno - a to bořivými větry orkánu Kyrill. V pásmu horských smrčin můžete pozorovat rychlou obnovu porostu ukazující nezměrnou vitalitu lesa a celých lesních společenstev. Stopy po „železné oponě", po jizvě vytvořené rukou člověka, nalézáme v terénu dodnes. Při výpravě projdete místy, kde si pašeráci dávali dostaveníčko a nemineme ani dřívější sklářské osady pyšnícími se kdysi výrobou vyhlášených zrcadel. Lecjaká „nej" nabízí rovněž ledovcové jezero Laka s typickými plovoucími ostrůvky nacházející se pod svahem Plesné.

Řasnice

Podél Travnaté Vltavy neboli Řasnice (německy „Grasige Moldau").

Vycházka začíná v Lenoře, trasa vede přes rašeliniště u Vlčích Jam. Tam se donedávna těžila rašelina. Rašeliště vykoupila Správa Národního parku Šumava a vrací ho revitalizací zpět přírodě. Poté se trasa stočí k Řasnici.

Od bývalého Salzerova mlýna až k Hliništi vytváří řeka divoké scenérie, téměř nedotčené člověkem. Objevíte pouze zbytky mlýnského náhonu či torza mostních pilířů, ale i ty neúprosný čas uvádí v přírodní stav. V Hliništi trasa opustí říční tok a po úpatí Radvanovického hřbetu se lesem vrací do Lenory. Ještě nahlédnete do zcela jiného biotopu rašeliniště - do tzv. Splavského rašeliniště u Strážného.

Smrčina

Masív Smrčiny pokrývá nejrozsáhlejší horský smíšený les na Šumavě, ve kterém zůstal zachován vyšší podíl buku a jedle oproti jiným částem Šumavy, kde jednoznačně převládá smrk. Podle nadmořské výšky se mění i vegetace, tedy typ lesa a jednotlivé rostlinné druhy. Zdejší typ lesa je nazýván ´květnatými bučinami´, a proto je zde nepoměrně bohatší rostlinné patro ve srovnání s jinými lesními komplexy. Na to je navázána i jedinečná fauna, např. pozoruhodné druhy žížal, ale můžeme zde potkat i rysa nebo tetřeva.

Fyzicky náročná túra bude odměněna setkáním se smíšenými lesy, které jsou plné barev, zvuků přírody a hlasů ptáků. Výstup může být korunován dalekým výhledem z vrcholu hory.

Trojmezná

Za poznáním pralesa na Trojmezné hoře, který se vyvíjel a vyvíjí bez výrazných vlivů lidské činnosti. Jde o nejrozsáhlejší a nejzachovalejší komplex horského smrkového lesa pralesovitého charakteru v České republice. Prales se nejen svým vývojem, ale i vzhledem liší od všem dobře známého hospodářského lesa. Hlavním důvodem je fakt, že zde člověk nenarušoval jeho přirozený vývoj žádnými zásahy, zejména kácením a odvozem dřeva anebo výsadbou nových stromů.

Při výpravě narazíte jak na stopy po civilizaci, ať již jde o bývalý pás „železné opony" anebo hraniční chodník, tak na nedotčenou přírodu. Čím dále a výše od lidí, tím úchvatnější divadlo příroda připravila. Kromě zmíněného pralesa a jeho přirozeného vývoje budete obdivovat přírodní rozmanitost - houby, lišejníky, motýly, rostliny na horských loukách níže a možná se vám poštěstí zahlédnout rysa či dokonce vlka. Pověstmi opředené Plešné jezero rozlévá své vody pod nejvyšší horou Šumavy (Plechý - 1378 m) od poslední doby ledové. Adalbert Stifter se tímto přírodním divadlem kochal již před 200 lety.

Vltavský luh

Horní tok řeky Vltavy patří nejen k nejkrásnějším splavným řekám pro vodáky, ale zároveň je jedním z nejčistších vodních toků v Čechách vůbec. V samotné řece žijí organismy, které už jinde vymizely. Dno pokrývají celé koberce jinak vzácných rostlin. I břehové porosty patří k domovu mnoha jedinečných druhů ptáků, hmyzu i savců. Vltavský luh je zároveň nejrozsáhlejším údolním rašeliništěm v celé České republice a organismy zde žijící pamatují ještě dobu ledovou na Šumavě.

Rozsáhlé území Vltavského luhu je velmi přísně chráněno a návštěvníci do něj mohou nahlédnout pouze ze své lodi, když splouvají horní Vltavu a to pouze pokud je v ní dostatek vody. Chůze po březích řeky je velmi obtížná a je nutno se prodírat bujnou vegetací. Své teritorium navíc mohou bránit hejna komárů a podobně, proto je nutné počítat na této túře se vším.

Ždánidla

Snad proto, že jsou Ždánidla (1 309 m) ve stínu hraničních hor jako Poledníku a Plesné nad jezerem Laka,  nepatří mezi vyhledávané vrcholy. Výstup na Ždanidla vede stupněm horských bučin, které jsou zachované pouze místně mezi nepůvodními smrkovými porosty.

Jejich vzhled se navíc značně proměnil po orkánu Kyrill, který se přehnal přes šumavské hřbety v lednu 2007. I tak zde nalezneme řadu vzácných mechorostů a lišejníků. Některé druhy rostlin zas dodnes prozrazují původní bučiny - např. věsenka nachová nebo kokořík přeslenatý.

Značné časti „cesty" jsou místy obtížně schůdné, neboť divokost přírody nezná hranic. Odkazem na tisíciletou historii území je prastará Vintířova stezka, kterou minete cestou na Gsenget nebo na druhé trase na Formbergu. Z mladší historie nám zůstaly zachovány hraniční kameny z Josefínského vytyčování hranic, tj. z roku 1772, anebo pozůstatky po sklářském osídlení na Hůrce. Přes brody, lesem i po zarůstajících lesních průsecích se navrátíte do Prášil, které také svého času byly odsouzeny k zániku.

Trasy v Chráněné krajinné oblasti Šumava

Blanice

Z někdejší obce „na konci světa" (blízká západní hranice a v těsné blízkosti leží doposud hranice vojenského újezdu) se vydáte cestou necestou přes podmáčené louky, mokřiny až do rašeliniště v rezervaci Pod Farským lesem.

Mělké prohlubně zarůstají mechem, rašeliníkem a sítinou. Nápadné jsou porosty jalovců, které vynikly teprve po odstranění některých náletových dřevin.

Projdete kolem přírodní památky Křišťanov - Vyšný - bohaté místo výskytu šafránu bělokvětého. Místo zaniklé obce Vyšný vám nabídne daleké výhledy na Boubín s Bobíkem i vrcholy Boletického vojenského újezdu. Projdete údolím Blanice místem výskytu kriticky ohrožené perlorodky říční.

Dále se budete setkávat s fenoménem biotopů zaniklých obcí Sněžná, Sedmidomí a přilehlých samot. V Arnoštově, kde stála jedna z největších předválečných skláren na Šumavě, se dozvíte více o sklářství a budete hledat artefakty po této činnosti. V krajině najdete i pozůstatky po bývalé lesní úzkokolejce Arnoštov - Spálenec.

Brčálník

Horní část údolí Úhlavy je známé pod názvem „Brčálník" (dříve německy Frischwinkel).

Hluboké údolí je zaklesnuté mezi hřebenem Ostrého z jihu a Můsteckým hřbetem na severu. Nedaleko pramenící řeka Úhlava s průzračnou vodou teče kamenitým korytem. Mechy porůstají kmeny starých stromů, které padají věkovité k zemi, aby uvolnily místo nové generaci stromů. Boj o místo na světle a o živiny a vodu je nikdy nekončícím zápasem o život. Přirozeně se vyvíjející luh má vést ke „stabilnímu" prostředí, kde obstojí stromy, které jsou ve vlhku a nivních půdách opravdu doma - olše, vrby, javory. Brčálnické mokřady jsou vyvrcholením tohoto přírodního představení. Lesnaté partie nad údolím se zastoupením především smrku, jedle, buku se střídají s horskými loukami rozkvétající mnoha chráněnými druhy rostlin.

Před staletími byl Brčálník obýván pověstnými Králováky, kteří zde měli své rychty - Hamry, Hojsova Stráž.

Čertova stráň

Masív Boubína je pravou pokladnicí přírody - zdaleka to není jen Boubínský prales. Tato výprava vás zavede na severní úbočí této majestátní hory. Snad největší hustotu mravenišť v Česku naleznete v přírodní památce ´Poušť´. Vcelku běžný, ale chráněný mravenec lesní zde vytváří ohromná sídliště příbytků. Cestou kolem Černého lesa přijdete na Čertovu stráň. Přírodní jedlo-bukový prales bez zásahů člověka rostoucí na skalnatém hřbetu musíme obdivovat pro jeho pestrost a rozmanitost. O tomto zapomenutém koutu Šumavy se vyjádřil Josef Pavel již v r. 1938 takto: „Pro jedinečnou romantiku lze tento koutek, hodný svého názvu, zváti nejkrásnější partií boubínskou."

Paletu témat celé výpravy doplní zaniklé osady (Putín a Milešice) s bývalými políčky ohraničenými kamennými snosy, úchvatné výhledy do údolí Blanice i do dáli, mimořádně dochovaný soubor domů na původní návsi ve Včelné pod Boubínem, která je doslovným skanzenem šumavské architektury.

Jasánky

Výprava vás zavede na jihozápadní úpatí Svatotomášského pohoří v jižní části Šumavy při státní hranici s Rakouskem.

Budete procházet přírodní památkou Jasánky a přírodní rezervací Světlá tvořenými nivami potoků Světlá a jeho přítoků. Rezervace chrání společenstva ohrožených druhů rostlin a živočichů na původní kolonizované krajině intenzivně využívané až do vysídlení obyvatelstva německé národnosti v roce 1946. To způsobilo výpadek v hospodaření, který trvá v podstatě dodnes.

Pozorovat budete specifické krajinné prvky - ukázky historické kultivace terénu, terasování příkrých svahů, zříceniny, mlýny, kamenné základy domů. Část cesty budete scházet podél jednoho z nejhezčích úseků Schwarzenberského kanálu - spáditý úsek Morau. Projdete i kolem několika původních historických hraničních kamenů z konce 18. století.

Městišťské rokle

Přírodní rezervaci tvoří hluboce zaříznutá údolí potoka Jelenka a jeho přítoků. Svahy padají prudce do kotliny potoka pod úhlem až 40°! Smrkový a jedlový les zde má místy pralesovitý charakter s bohatým bylinným patrem s mnoha vzácnými rostlinami - podbělice alpská, vranec jedlový, plavuň, aj. Stromy jsou staré až 210 let. Na kamenném podloží suťového lesa se vyskytují další druhy rostlin a zvířeny - na základě malakologického průzkumu bylo zjištěno až 48 druhů plžů, např. skelnatka, žebernatěnka, řasnatka či slimáčník.

Nad roklí se projdete po horských loukách. Vystoupáte ke kapličce na Suchých Studánkách a za dobré viditelnosti se vám otevřou neopakovatelné výhledy do českého vnitrozemí.

Romantická představa o životě zde na náhorních plošinách zmizí, když si uvědomíme, jak těžce zde hospodařili naši předci, když se chtěli uživit. Zbytky starého hospodářského statku a hamru nám tuto kapitolu připomenou. Středověké dějiny ožijí připomínkou staré obchodní stezky přes Můstek ve 13. a 14. stol. Dějiny přírody a člověka zde splývají a doplňují se.

Ostrý

Trasa začíná v obci Hamry v nadmořské výšce 540 m.n.m. Počátek trasy vás zavede do míst bývalých hospodářských stavení, ze kterých lze v terénu najít pouhé pozůstatky. Poté půjdete proti toku Svinského potoka a toku Lomnice. Trasa vede místy hlubokou roklí zpětně erodovaného toku horské říčky až pod vrchol Lovečné (1092 m). Po státní hranici dosáhnete vrcholu Velkého Ostrého 1292 m.n.m. Sestup do udolí bude podél Ostrého a dále Bílého potoka. 

Lakmal, Úhlavský luh

V údolí pod horou Ostrý a tedy na prahu Královského hvozdu je velká rozmanitost terénů a prostředí. Hlavním faktorem je zde všudypřítomná voda. Budete se pohybovat v údolí řeky Úhlavy, jejích přítoků a drobných pramenišť. Budete procházet jak smrkovými či borovými lesem, tak po svému vývoji ponechaných březích vodních toků s olšinami a pestrou mozaikou listnatých dřevin a keřů. Na horských loukách uvidíte pestrou paletu letních květin, např. lilie zlatohlávek, vemeník zelenavý, aj.

Ze zvířeny zde můžete spatřit vzácné zástupce obojživelníků jako mloka skvrnitého nebo rosničku zelenou. (Jsme na jednom z nejníže položených míst Šumavy - hladina Nýrské přehrady leží v nadmořské výšce 524 m.)

Zadní Chalupy

Tam, kde pohraniční Královský hvozd pomalu klesá do nivy Chodské Úhlavy, pod vrchem Lomničky při Svinském potoce, ležely Zadní Chalupy. Dnes zaniklá vesnice měla koncem 19. století až 30 domů a v nich 167 obyvatel. Ty po válce vystřídali vojáci Pohraniční stráže, rota, dráty a zátarasy. Tuto dobu dnes připomíná zapomenutá věž, tzv. „špačkárna".

Krajina u Zadních Chalup vypadá místy jako park, který zde ovšem vytvořila příroda. Je to pestře poskládaná mozaika bříz, smrků, jasanů, olší, javorů, sem tam se mezi ně přimíchá vrba, jeřáb, líska, šípek nebo krušina. Ruiny starých chalup pomalu mizí pod příkrovem rostlin, ba i stromů. Kdysi osídlená a zemědělsky využívaná krajina pomalu mizí před očima. Místy se vyvíjejí spontánně mokřady  - nebo se objevují původní bažiny? Domov tu našel chráněný jeřábek lesní a další obyvatelé lesa - jeleni, lišky, divočáci. To vše je chráněné v přírodní památce Královský hvozd. 

Půjdete po břehu přirozeně meandrujícího potoka. Je to odlehlý kout, domov lesní zvěře, buš, divočina, občas šlápnete do mokra, budete prolézat trávou, kolem keřů, sem tam maliní. Část cesty vede lesem, jinde po loukách a dále i po zpevněné cestě.

Zhůřská hnízdiště

Celé území se nachází v bývalém vojenském prostoru Dobrá Voda. Horské louky s mokřady i prastarými solitérními stromy je svéráznou krajinou, kterou kdysi intenzivně lidé využívali a následně byli nuceni ji opustit. Terén napoví mnoho z historie tohoto kraje. Celkový přehled získáte při rozhledu z Hadího vrchu, na kterém se popásají krávy jakoby z doby dávno minulé.

Po kraji lesa teče potok s mechem porostlými břehy. Za lesem voní horská louka. Pláně nad bývalou osadou Zhůří a daleké výhledy z úbočí Hadího vrchu (1021 m). A čeká vás „nová divočina" - svému vývoji ponechaný, hustě zarostlý prostor, který budete prolézat téměř po kolenou. Minete starý vykotlaný dub, známý z mnoha pohlednic a za chvíli už se vám bude lehce houpat půda pod nohama - jste v Kepelských mokřadech, kde se zalíbilo masožravé tučnici. Různorodý terén přinese pestré zážitky všem zájemcům o dobrodružství.

Dvoudenní putování za lesní divočinou bez hranic

Národní park Šumava tvoří se sousedním Národním parkem Bavorský les největší lesnaté území ve střední Evropě, které se nazývá „Zelená střecha Evropy". Rozsáhlé části národních parků jsou ponechány svému přirozenému vývoji a příroda se zde řídí dle vlastních zákonů. V Národním parku Bavorský les se dokonce již více než 40 let vyvíjí lesní krajina podle motta „nechat být přírodu přírodou".

Rozmanitost zvířeny a květeny je v obou národních parcích jedinečná. Vznik a zánik je pevnou součástí koloběhu lesa a člověk tu do přírodních procesů nezasahuje. Neodklízí se zde stromy vyvrácené vichřicí a nechává se být i kůrovec. Člověk sem chodí pouze jako výzkumník anebo ji pozorovat jako návštěvník.

Trasy s průvodcem za divočinou vás povedou po Šumavských pláních v Národním parku Šumava a jádrovým územím v NP Bavorský les. Třetí a čtvrtá trasa povede zčásti do Přírodního parku Bavorský les a na české straně prochází rozsáhlou Přírodní památkou Královský hvozd. Budete procházet samovolně se obnovujícími částmi horského lesa. Nahlédnete do unikátního světa horských vrchovišť s unikátní flórou i faunou. Bez povšimnutí neminete ani stopy po člověku, které po sobě za staletí života „v lese" zanechal. Zážitek z pravé přírodní divočiny především v Národních parcích Šumava a Bavorský les.

Volná místa u celé řady tras

V současné době jsou doposud volná místa u celé řady tras až do konce měsíce října, kdy letošní sezóna v divočině bude ukončena výpravou na Kvildské pláně z Horské Kvildy. Více informací a možnost rezervace výprav naleznete ZDE.

Zdroje: TK a web

Vložil: Markéta Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace