Střet s kamionem, pád z kola a strach z malárie… Expedice Na kole přes Afriku ale stále pokračuje
30.01.2018
Foto: Navimedia
Popisek: Tadeáš Šíma je na cestě Afrikou na kole už dva měsíce
Pětadvacetiletý cyklista, dobrodruh a prachatický rodák Tadeáš Šíma se rozhodl přejet západní pobřeží Afriky na kole od severu na jih. Jeho 17 tisíc kilometrů dlouhá cesta vede přes hory, pouště, oázy, džungle a savany. Znamená spaní pod širákem a vaření na ohni uprostřed nevídané přírodní krásy.
Nyní je na cestě už dva měsíce a má za sebou 4 tisíce kilometrů, tj. čtvrtinu cesty. Za tu dobu už na kole Apache projel pěti africkými státy a za doposud nejsilnější zážitek považuje úspěšný přejezd Sahary. „Ten pocit, když jsem míjel řeku Senegal a došlo mi, že jsem vyprahlou Saharu vlastně konečně přejel, byl opravdu moc silný. Zelená příroda hned za řekou a baobaby plné opic mi vlily do nohou další energii,“ říká jihočeský cestovatel. Na každém dni se snaží najít něco pozitivního, i když některé dny musí hodně hledat. Celá cesta je pro něj ale hlavně o hledání těch velice vzácných chvil absolutní nespoutanosti a užívání si přítomného okamžiku. Jak říká, být prostě svobodný.
Potkat velblouda přecházet silnici patří v Africe k běžnému folklóru
Zdraví drží zatím stejně jako kolo
Cesta zatím, až na jeden střet s kamionem, ale probíhá naštěstí bez zdravotních komplikací. „Odřený loket, naražené zápěstí a sedřený levý bok byla vlastně výhra. Připouštím, že se mi ale v ten moment zpátky do pedálů už moc nechtělo. Můj Apache, na kterém jsem do té doby řešil jen spadlý řetěz, skončil s přetrženým lankem od tachometru a odřenými řídítky,“ komentuje nehodu Tadeáš Šíma. Stejně jako kolo, drží zatím i zdraví. Tadeáše doposud nepotkal žádný zásadní zdravotní problém. „Strach už mám asi jen z malárie. Ale třeba budu mít štěstí a vyhnu se jí,“ doplňuje Tadeáš.
Pět dolarů na den
Tadeáš cestuje s minimálními náklady. Utrácí jen za nezbytné věci nebo kvůli vysoké míře korupce mezi úředníky za úplatky pro vyřízení víz do dalších zemí. „Jedu opravdu hodně lowcost. Snažím se vejít do pěti dolarů za den, přičemž jsem v původním rozpočtu počítal raději s deseti dolary. Utrácím jen za jídlo a vodu, jednou týdně si dopřeji kemp se sprchou.” Ubytování si veze s sebou v brašnách na svém kole. „Standardně nocuji ve stanu. Nejhorší noc jsem zatím prožil někde v Mauretánií v dunách, kdy tak foukalo, že jsem stan sotva postavil. Doteď mám tyče od stanu větrem ohnuté,” vzpomíná na saharské větry cestovatel.
Ubytování si veze cyklista s sebou v brašnách na svém kole
Nejtypičtějším jídlem je pálivá rýže se zeleninou
Po cestě už pár kilogramů zhubnul, ale protože se cítí fyzicky v pořádku, váze se prý zatím vyhýbá. Jídlo si přes den kupuje u silnice. Tím nejtypičtějším pokrmem je zatím pálivá rýže se zeleninou, výjimečně s kuřetem. Energii ale čerpá i z množství ovoce. Snaží se držet pravidelný režim – vstává v 7 hodin ráno, od půl deváté je už v sedle. Jízdu končí obvykle kolem šesté hodiny večer. Minimální denní cíl, který se mu daří držet, je 80 km.
Rozdílné národy pod tropickým sluncem
Vzhledem k ujeté vzdálenosti si už Tadeáš stačil povšimnout i rozdílů v srdečnosti a pohostinnosti jednotlivých národů: „Marokánci byli skvělí, často mě zvali třeba na čaj. Proti hodně uzavřeným Mauritáncům je to velký rozdíl. Otevřeným a přátelským obyvatelům Senegalu zase říkám “mávající národ“. V Senegalu se na také mnohem více začaly objevovat na veřejnosti ženy, což v předchozích zemích nebylo úplně zvykem.”
Setkání Čechů uprostřed Afriky
S cizinci se dorozumívá angličtinou a lámanou francouzštinou. Když je nejhůř, přijdou na řadu i posunky. S rodinou je i přes špatný mobilní signál v kontaktu pravidelně. Cestovatel se po krátké pauze v senegalském Dakaru, kde se setkal i s jezdcem legendární rallye Tomášem Tomečkem, chystá skrz Mali a Burkinu Faso dorazit k pobřeží Guinejského zálivu, odkud bude opět pokračovat na jih do Kapského města.
V senegalském Dakaru se Tadeáš Šíma setkal s jezdcem legendární rallye Tomášem Tomečkem
Obřízka a padesátistupňová vedra
Nyní se rozloučil se Senegambií. Se zelenou říší baobabů, mávajícího národa, pálivou rýží a krásnými černoškami, kde našel i pár nových přátel. „Zažil jsem tady ale také pád z kola, který mohl celou cestu předčasně ukončit. Při místní tradici Kankourang byl svědkem rituálu obřízky a během poledne v padesátistupňových vedrech sledoval, jak požáry spalují vysokou trávu kolem silnice, aby na jejím místě mohla vyrůst nová. „V posledních pár dnech se snažím ujíždět proradným mouchám tse-tse.“
Malí lidé v Mali
„Jako malý jsem si myslel, že v Mali jsou lidé malí. V následujících dnech zjistím, jak to s nimi vlastně doopravdy je,“ říká Tadeáš. „Mali je pro mě velká neznámá. Hodně lidí, které jsem na cestě potkal, mě před touto zemí varovalo. Na druhou stranu jsem potkal také hodně lidí, kteří mi tvrdili, jak je Mali skvělé. Tudíž je třeba zjistit, jak je to doopravdy! Mali, ukaž svou pravou tvář!“ (26. ledna 2018)
Život v toulavých botách
Pětadvacetiletý absolvent ČVUT Tadeáš Šíma si nasadil toulavé boty už od 17 let a ty ho zavedly mnohokrát za hranice naší země. Většinu svých cest absolvoval autostopem. Procestoval státy západní Evropy, Balkán, Blízký východ. V roce 2012 s kamarádem vylezli na nejvyšší sopku Asie (Damávand 5610 m.n.m.) a o rok později uskutečnili výpravu do střední Asie - do Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, kde objevovali pohoří Ťan Šan a Pamír. Následovaly výpravy autostopem do států Gruzie a Arménie, Turecko, Albánie, Kosovo. Později veškerou svou energii nasměřoval Tadeáš do nového plánu - přejezdu Afriky na kole! První cyklovýprava v září 2016 ovšem nedopadla nejlíp. V Maroku dojel do hlavního města Rabat, kde si chtěl zařídit víza do Mauritánie a Senegalu. „Když jsem se jel v sobotu projet k oceánu, přepadli mě a sebrali kolo, a tak moje výprava předčasně skončila a vrátil jsem se zpátky domů.“ Odradit se od dalšího výletu do Afriky však nenechal. Na současné cestě mu Krajské listy přejí dál hodně sil, štěstí a pokud možno žádné mouchy tse- tse.
Po pauze je cestovatel Tadeáš Šíma opět přichystán na další jízdu směrem na jih Afriky
Vložil: Jana Maisnerová