To nejhorší přišlo až pak. Potom, co ji surově zbil a přivezli ji k nám na pohotovost. Mrazivý příběh zdravotní sestry
15.04.2017
Foto: Archiv redakce
Popisek: Nemocnice, ilustrační foto
Paní Eva pracovala téměř čtyřicet pět let na pohotovosti jedné z krajských nemocnic. Vzhledem k tomu, že nechce porušovat daná pravidla, nebudeme odhalovat ani místo, ani bližší specifikace lidí, o nichž ve svém dnešním příběhu bude vyprávět.
Domácí násilí. Fenomén, který děsí téměř všechny zúčastněné. Příběhy o zmlácených ženách sice neplní první stránky novin, ale o to hrůzostrašnější jsou, pokud se někdy dozvíme jejich detaily. Ostatně tak jako dnes. KrajskéListy.cz měly možnost hovořit s dnes už bývalou zdravotní (vrchní) sestrou. Rozhodla se pomoci ženám, které sama zachraňovala. Její slova možná někdy někomu pomohou.
„Stalo se to už před lety, ale ty scénáře jsou pořád stejné. Není vůbec důležité, jestli jsou to holky, ženy, starší dámy. A je úplně jedno, s kým žijí. Na vlastní oči jsem viděla právníky, stejně jako dělníky, co seřezali své partnerky. Pak je přivezli k nám, protože sotva viděly, byly opuchlé, brečely na schodech domu nebo jen někde venku a čekaly na pomoc,“ upřesňuje. KrajskýmListům.cz se snažila vysvětlit, jak taková mentalita bité ženy funguje a jak těžko pochopitelná její rozhodnutí jsou.
„Přivezli jednou paní, mohlo jí být kolem pětatřiceti let. Byla opravdu surově zbitá. Měla podlitiny na rukách, jak se snažila bránit, vzpomínám, že jí chyběly nehty, vytrhla si je. Na jedno oko neviděla, měla pohmožděný nos, vyražené nebo zlomené zuby, zkrátka a dobře ten pohled byl příšerný. Snažili jsme se jí pomoci, což se i stalo. Byla, myslím, u nás na příjmu, byla na chirurgii. Zákroky si nevyžádaly delší hospitalizaci. Vím, že hodně brečela. Tehdy nebyla žádná staniční sestra schopná jí dát tu pravou útěchu, těch lidí jsme zažili hodně. Zkrátka a jednoduše jsme jí dali do pořádku,“ přibližuje paní Helena.
Vyústění celé situace ale bylo ještě cyničtější. Nečekané.
„Měli jsme samozřejmě strach, co s ní bude, neměla u sebe nic, byla potrhaná. Dost dobře si vzpomínám, že jsme se všichni složili na taxíka. Dávala jsem peníze já sama, kolegyně, ale i doktoři. Všichni jsme dali, co jsme mohli, aby někam odjela. Šla jsem s ní ven, když přijel taxík, otevřela jsem jí dveře. Ona nějak tiše poděkovala a usedla. Vlastně to byla spíš náhoda, že jsem se zeptala, ale udělala jsem to. Zeptala jsem se, kam vlastně jede. A ona tak suše a prázdně, provinile, že za ním. Kam prý jinam by měla jet… Rozumíte? Ten, který ji dobil jak psa, tak ona jela znovu za ním. Nechápali jsme to. Pokud si to někdo přečte, kdo zažil domácí násilí na vlastní kůži, radím mu dobře, aby se obrátil na nějakou poradnu a vyhledal odbornou péči a pomoc a určitě s tím chlapem nebyl,“ uzavírá paní Eva.
Domácí násilí je fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah. Jedno z míst, kde oběti mohou nalézt pomoct, je například ZDE.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Zdeněk Svoboda