Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Nakládala je zmasakrované do sanitky… Nejhorší to bylo pro mamku, vzpomíná muž, kterému rusky mluvící lupiči umlátili tátu a strejdu

14.04.2017
Nakládala je zmasakrované do sanitky… Nejhorší to bylo pro mamku, vzpomíná muž, kterému rusky mluvící lupiči umlátili tátu a strejdu

Autor: Facebook

Popisek: Martin Hadrávek byl svědkem i obětí tragédie, která se odehrála v Horusicích na Táborsku

KRIMI Devětatřicetiletý Martin Hadrávek přežil vlastní smrt. Rodinnou dílnu na opravu motorek před rokem a půl přepadli maskovaní lupiči. Otce a strýce brutálně umlátili železnými tyčemi – i když jim tržbu vydali dobrovolně. A Martin skončil s těžkým otřesem mozku v nemocnici, dostal ránu kovovým boxerem. Informace přinesla 29. března MF Dnes.

Tragédie zasáhla celou jihočeskou vesnici, kde podnikal Martinův otec František. Po revoluci koupil bývalý statek, přistavěl pár garáží, přebudoval chlévy na dílnu a na starých soustruzích začal vyrábět výfuky, hlavně do motorek Jawa a dalších veteránů.  Dílna byla vyhlášená po celé republice, práce bylo víc než dost. A teď zbyla na Martina. „Celý život jsem tátovi vyhrožoval, že ten blázinec si na triko nevezmu. Když ale najednou stojíte na rozcestí, tak se uvažuje úplně jinak. Věděl jsem, že musíme pokračovat, že by bylo škoda nechat zemřít tátovu práci,“ říká se slzami v hlase Martin Hadrávek v rozhovoru pro MF Dnes.  

Říkalo se, že máme doma milion eur

Je to obyčejný chlap v montérkách, žádný velkopodnikatel. A stejný byl jeho táta, všechno dělal vlastníma rukama, spolu s 15 zaměstnanci makali u soustruhu.  Prostě poctiví řemeslníci. A pak do jejich dílny přišla nezvaná návštěva.  „Byla to parta netáhel, nemakačenků, lemplů, která se prostě domákla, že doma máme peníze. Prý se říkalo, že u nás leží milion eur. Nesmysl,“ říká hořce Martin Hadrávek. Peníze měli, vypláceli zaměstnance a nakupovali materiál. Šlo ale o zhruba sto tisíc…

První napadli matku

Kriminálníci přišli zezadu z polí, kde není do statku plot. Martinova matka právě zaháněla slepice, muži – bylo jich asi více, policie zatím dopadla dva, Maďara a Ukrajince, ji udeřili do hlavy a svázali jí ruce páskou. Dopadla ještě dobře. Zločinci proběhli domem, trubkami, které pobrali na dvoře, zbyli každého, na koho narazili. 

Chránil zaměstnance

A pak z dílny vyšel šestašedesátiletý František Hadrávek. Viděl, co se děje a prosil lupiče, aby si vzali v domě z trezoru peníze, a ušetřili jeho rodinu a zaměstnance. „Dáš peníze, budou žít. Nedáš, nebudou,“ křičeli na něj lupiči a vedli ho sebou dovnitř.  Vedle na počítači pracoval jeho syn Martin. „Jen jsem uslyšel ruským přízvukem: Naval děňgi. Dostal jsem strach, vzal nůž... Pak padla rána a probudil jsem se až v nemocnici,“ vzpomíná na strašný den dnes.

Matka ještě pomáhala raněným

Otec jim peníze dal. Přesto ho ocelovými tyčemi ztloukli tak, že zraněním podlehl, stejně jako jeho bratr. Ten zemřel na místě, František Hadrávek ještě tři týdny bojoval v nemocnici o život. Sanitku zavolala jeho žena, sama těžce zraněná. A ještě prý záchranářům pomáhala nakládat raněné.  Ve vesnici tomu dodnes nemůže nikdo uvěřit. A proč? Podle kriminalistů zadržení cizinci jen krčili rameny. Nevěděli, proč vzali dva životy…

Fanda byl fachman, vzpomínají místní

Hadrávkovi byli vždy oblíbení. „Byl vždy ochotný. Dělali denně od rána od sedmi do večera do devíti, a přesto nikoho neodmítli se sebemenší blbostí,“ vzpomínají místní.  „Fanda? To byl fachman. Ten dělal řemeslo, jako už dneska umí málokdo. Ti vrazi by měli dostat provaz. Nic jinýho si nezasloužej,“ zlobí se obyvatelé poklidné jihočeské vísky.

Rodinná firma pokračuje

Firma Martina Hadrávka dnes funguje dál. Ne nadarmo s tátou trávil v dílně dvacet let. „Táta mě cepoval odmalička. Kdybych k tomu přišel teď zčistajasna, tak bych to nedokázal převzít. Mě manuální práce vždy bavila víc, než studovat,“ říká Hadrávek, který má vystudovanou statistiku. „Statisticky máme vybráno na pět životů dopředu,“ říká s hořkostí v hlase. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .    

Vložil: Dáša Vrchotová

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace