dnes je pátek 27.5. a svátek má Valdemar

Osamělá lesba, vražedkyně... Příběh popravené Olgy Hepnarové děsí i láká; ještě po 43 letech nevíme, proč zabíjela. Co tvůrci filmu o ní radši zamlčeli?

22.03.2016
Osamělá lesba, vražedkyně... Příběh popravené Olgy Hepnarové děsí i láká; ještě po 43 letech nevíme, proč zabíjela. Co tvůrci filmu o ní radši zamlčeli?

Autor: BontonFilm

Popisek: Michalina Olszanska jako Olga Hepnarová

Tento čtvrtek bude mít premiéru v kinech film Já, Olga Hepnarová, který připomíná 41 let staré události. Poslední žena, která byla v Československu popravena za masovou vraždu; přejela náklaďákem osm lidí na tramvajové zastávce, nepřestává vzrušovat novináře i veřejnost. Právě proto, že je příběh krásné, teprve třiadvacetileté dívky – brutální vražedkyně tak záhadný.

REKLAMA

„Jde o paradox, kdy točíme film podle skutečné události, ale musíme ji upravit, aby byla uvěřitelnější,“ svěřil Blesku Vojtěch Frič, producent filmu Já, Olga Hepnarová. „Vyškrtli jsme například pasáž, kdy těsně před činem zničila svého trabanta, a pak si stopla na cestu domů policisty,“ prozradil Frič. Hepnarová se ve filmu naposledy projela svým autem oblíbenými místy a pak ho na slapské přehradě shodila ze skály. A druhý den, 10. července 1973, vypůjčeným náklaďákem úmyslně najela do lidí čekajících na třídě Obránců mírů (dnes Milady Horákové) na tramvaj… Na plátně se neobjeví ani její milovaný pes. „Od samotného počátku čelíme námitkám, že chceme Olgu Hepnarovou hájit, že ji chceme představit jako oběť , v dobrém světle jako hrdinku. Dělat z ní milovnici psů by tedy nebylo úplně vhodné,“ vysvětlil producent. 

Před popravou se zhroutila

Vloni, v den 40. výročí popravy (12. března) přineslo Aha! Článek o posledních chvílích Olgy Hepnarové: „Křik, rvačka se strážnými a strach… To byly poslední okamžiky bestiální vražedkyně osmi lidí. Nenávist k lidem dohnala Hepnarovou až k masové vraždě, která tehdy neměla v Československu obdoby. 10. července 1973 ve 13.30 najela náklaďákem Praga do lidí, kteří na pražském Strossmayerově náměstí čekali na tramvaj. Z třiceti byli tři na místě mrtví, ostatní zemřeli v nemocnici. Hepnarovou zatkli policisté přímo na místě masakru. Před soudem litovala jen toho, že lidí nezabila víc. Hepnarová po zatčení i soudu neprojevila žádnou lítost: „Chtěla jsem se pomstít celé společnosti, včetně své rodiny, neboť všichni se ke mně chovají nepřátelsky,“ řekla. A dodala: „Ničeho nelituji. Neměla jsem v úmyslu zabít tyto konkrétní lidi, bylo mně jedno, o koho půjde. Po činu u mě nastalo určité uvolnění a spokojenost, že se mi plánovaný akt msty vydařil. Trestu smrti se nebojím a přijímám ho!“ 

Těsně před popravou z ní ale podle Aha! drsná maska spadla. „Pamatuju si, že Hepnarová při potyčce zlomila jednomu z členů eskorty malíček a při popravě se bránila tak, že mi prokousla prst… U šibenice se zbaběle zhroutila,“ popsal Aha! popravčí. Hepnarová byla popravena na Pankráci ve speciální místnosti v suterénu věznice. Přítomni byli předseda soudního senátu, prokurátor, velitel věznice a lékař. Před nimi byla vražedkyni přečtena část rozsudku a oznámilo se zamítnutí milosti a lékař prohlásil, že není těhotná. Ve vedlejší místnosti ji byla nasazena oprátka připevněná ke kovové trubce ve zdi, poté kat pákou otevřel železný poklop, na kterém stála. V rozporu s předpisy ji po navlečení smyčky na krk přidržovali dva katovi pomocníci, nedokázala stát. Byla okamžitě mrtvá. 

Sajtny náklaďáku byly prý celé od krve 

Týden.cz publikoval vzpomínky pamětníků na bestiální čin Hepnarové: „Nákladní vůz cestou z kopce na Strossmayerovo náměstí zpomalil, to bylo vidět na brzdovém světle, vzpomínal na tragický den svědek Jiří Slunéčko. „Když se dostal nad úroveň tramvajové zastávky, zahnul na chodník... a pak přidal. Vjel do lidí.“ Chvíli prý bylo strašné, zdánlivě nekonečné ticho. Pak začali lidé sténat jako jednolitý přízračný chór odněkud z hlubin pekla. Jakoby stranou od zmrzačených, rozbitých a potrhaných těl obětí stála pragovka s vypnutým motorem. Za volantem klidně seděla křehce působící tmavovlasá dívka s bledou pletí a chladnýma očima. Bylo jí dvaadvacet let a jmenovala se Olga Hepnarová. 

„Zůstala v autě, nepokusila se utéct, neprojevovala známky vzrušení," vyprávěl vyšetřovatel Václav Froněk. Na chodníku před tehdejší mlékárnou a prodejnou dětského oblečení zůstalo ležet na třicet lidí. Tři zemřeli na místě, dalších pět svým zraněním podlehlo později. Šlo hlavně o starší, ti mladší se stačili zachránit útěkem anebo tím, že jednoduše proskočili sklem okolních výloh. Podle Karla Vejdělka, který byl roku 1973 zaměstnancem autopůjčovny, z níž si Hepnarová vypůjčila nákladní vůz Praga RN, „lidi brala hlavně sajtnama, to na nich bylo vidět". Byly prý celé od krve. Ještě v hloubi osmdesátých let lidé čekali na tramvaj radši na druhé straně tehdejší třídy Obránců míru. Málokomu se chtělo stát na místě, kde k?masakru došlo. 

Olga Hepnarová

„Zajímavé je, jak málo se o tragédii mluvilo v?době, kdy se stala. V novinách vyšla strohá tisková zpráva o tom, že na Strossmayerově náměstí v Praze došlo k tragické nehodě. Pak jako by se zavřela pomyslná informační voda. Zprávy se ale šířily prostřednictvím šeptandy, která v ponurých časech normalizace představovala obdobu dnešních sociálních sítí. Netrvalo dlouho, a vědělo se třeba o dopisu, který Hepnarová krátce předtím, než zabila osm nevinných lidí, poslala do redakcí časopisu Mladý svět a deníku Svobodné slovo,“ píše Týden.  Dopis měl tento text: „Vážení, prosím, abyste přijali tento list jako dokument. Byl napsán na obranu proti možnému znevážení mého činu a také jako poukázání na to, že jsem člověk pohybující se dosud v mezích duševní normy… Dnes ukradnu autobus a plnou rychlostí vjedu do davu lidí. Stane se to pravděpodobně někde v Praze 7. Zaviním smrt x lidí.“ Psala jej dvaadvacetiletá Olga Hepnarová a svůj děsivý záměr také vykonala. „Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím!“

Dopis Olgy Hepnarové 

 

Jaká byla ta drobná tmavovlasá dívka? 

„Olga Hepnarová se narodila 30. června 1951 v Praze do nadprůměrně vydělávající rodiny. Její otec byl bankovní úředník, její matka zubařka. Olga se ve svém dětství svým chováním nijak neodlišovala od ostatních dětí. Až v pubertě se u ní začaly postupně vyskytovat psychické potíže, které se vyznačovaly jejím silně negativním postojem ke společnosti až po neschopnost kontaktu s lidmi. Ve svých třinácti letech se neúspěšně pokusila spáchat sebevraždu tím, že se přiotrávila lékem Talbinem. Následně dvakrát podstoupila léčbu v psychiatrické léčebně v Opařanech. Ve svých šestnácti letech si zapsala poznámku: „Já nenávidím lidi!“ A velmi důkladně popsala důvody, které jí k jejím pocitům vedou. V roce 1970 si udělala řidičský průkaz a začala uvažovat o možnostech své pomsty,“ shrnuje na svém blogu Vít Hassan. 

A pokračuje: „10.7. 1973 dopoledne vhodila do schránky dopisy určené redakcím Mladého světa a Svobodného slova, ve kterých podrobně popsala, co hodlá uskutečnit. Pár hodin poté usedla za volant vypůjčeného nákladního automobilu Praga RN s číslem AB 19-95 a ve směru z Letné se řítila dnešní ulicí Milady Horákové až k Strossmayerovu náměstí. Svůj první pokus si na poslední chvíli rozmyslela, jelikož na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí stálo málo lidí. O několik minut později se s nákladním automobilem na místo chladnokrevně vrátila a pár desítek metrů před zastávkou záměrně strhla řízení doprava na chodník před domem č.9. Postupně srazila 20 čekajících lidí na tramvaj a poškodila výlohy třech obchodů. Tři lidé zemřeli na místě, tři téhož dne a další dva v důsledku svých zranění v nemocnici později. Šest lidí bylo zraněno těžce, šest dalších lehce. Čin byl předem promyšlen a měl být odplatou vůči společnosti jako celku. V průběhu vyšetřování i procesu svůj čin nikterak nepopírala a dokonce se k němu s hrdostí hlásila.“

Z filmu Já, Olga Hepnarová

„V jednom z několika výslechů po činu Olga Hepnarová líčila své dětství, popisovala vztahy se svou sestrou, rodiči, prarodiči, kamarády, spolužáky a učiteli. Děti ve třídě jí dle jejích slov častovaly přezdívkami „Spící panna" (kvůli její divné chůzi, při které vypadala jako když spí) či „Dračice" (protože se musela prát, aby ubránila svá práva). Svou školní docházku až do šesté třídy však hodnotila kladně, s výjimkou údajné vznětlivé učitelky. Dotyčná učitelka si na Olgu dle jejích slov vypěstovala osobní nevraživost. Chování ostatních spolužáků a učitelů k Olze se začalo silně zhoršovat, což byl důvod, kvůli kterému se jí zhoršil prospěch a do školy chodila jen silou vůle. Mimo jiné také ve stručnosti popsala úzkost ze svého typického dne: „Ráno jsem již vstávala se strachem, co zase ten den zažiji, co zase kdo bude proti mě mít. To jsem byla již nervózní a proto jsem již špatně snídala. Pak jsem šla do školy, kam jsem šla strašně nerada a se strachem, pak se ve škole stalo, že se mi celá třída i s učitelem za něco vysmívala, za nějaké moje chování a bylo to někdy vyprovokováno samotným učitelem. Tak tedy jsem ve škole takto trpěla a potom, když škola skončila, odcházela jsem domů, odpoledne jsem měla soukromé hodiny, třeba na klavír a na němčinu, kam jsem chodila velice nerada, protože jsem po ulici a v tramvaji potkávala spoustu nepříjemných lidí, kteří byli stejného charakteru jako lidi ve škole a doma. Například jsem šla z hodiny klavíru po chodníku, v ruce jsem držela tašku a najednou mě zcela náhodně jdoucí kluk proti mě kopl mezi nohy. Dále jsem pak jela například tramvají a tak nějak ledabyle jsem ukázala průvodčímu legitimaci a on se na mě rozeřval, že jsem princeznička, abych mu tuto legitimaci ráčila ukázat pořádně. Také jsem nechodila dost dobře oblečená pro společnost. Sice čistá jsem byla, ale šaty jsem nosila nevhodné, prostě nehodily se tam, kam jsem chodila. Tak, toto je takový příklad neustálého příkoří, které se mi od společnosti dostávalo a to neustále, každý den. Nikdy jsem společnost nevyhledávala, byla jsem raději sama,“ popisuje Vít Hassan. 

Vzteklý a agresivní otec 

„V dalším výslechu se také zmiňovala o častém fyzickém trestání ze strany svého otce, který jí několikrát brutálně zbil a celkovou atmosféru, která u nich v rodině panovala, označila za nenormální. „A doma...? Měla jsem například v puse žvýkačku a otce i tahle maličkost strašně rozčilila a byla z toho hrozná scéna, kdy mě někdy i zbil.“

Znalecký posudek konstatoval, že netrpěla žádnou duševní poruchou a byla si plně vědoma svého jednání i jeho následků. 6. dubna 1974 ji Městský soud v Praze uznal vinou z trestného činu vraždy a odsoudil k nejvyššímu trestu. Žádost o milost, kterou podala její matka, byla tehdy zastupujícím Gustávem Husákem zamítnuta. 12. března 1975 byla v pankrácké věznici v Praze popravena oběšením a stala se tak poslední ženou popravenou na území Československa.

 Z filmu Já, Olga Hepnarová

„Nepopíratelným faktem je, že zejména díky zcela zanedbané rodinné výchově se jednoznačně jednalo o asociálku se zvýšenou citlivostí na reakce svého okolí. A to s ní podle toho, co Olga Hepnarová popsala výše, také nikdy zásadně nejednalo v rukavičkách. Vznikl tak začarovaný kruh. Špatné chování jejího okolí se odrazilo na její labilní psychice, podnítilo v ní nenávist vůči společnosti jako celku a touhu po pomstě, kterou řešila naprosto nesmyslnou vraždou několika nevinných lidí. Přesto, že s jejím činem zásadně nesouhlasím, tak jeho motiv v mnohém chápu,“ končí blogger. 

Já, Olga Hepnarová 

Celovečerní hraný film Já, Olga Hepnarová je příběhem dívky, která ve svých dvaadvaceti letech nákladním vozem úmyslně najela v centru Prahy do lidí na tramvajové zastávce a osm jich usmrtila. Ke svému činu se hrdě hlásila, odmítla ho litovat, považovala ho za svou pomstu vůči společnosti a požadovala pro sebe trest smrti. V roce 1975 byla oběšena a stala se tak poslední popravenou ženou u nás. Těžké téma a obecně známý případ české historie si doposud nikdo v celovečerním hraném snímku ztvárnit neodvážil. Jde o vůbec první pokus přenést příběh Olgy Hepnarové a jejího strašného činu do filmu. Film podle tvůrců nemá být a není obhajobou Olgy Hepnarové. 

„Jaký je? Přinejmenším zajímavý, třebaže účinkuje silněji jako portrét než coby případ. I proto, že hlavní výhru našel v představitelce hlavní role, jíž je teprve třiadvacetiletá polská herečka Michalina Olszańska. Opravdu výtečná, střídmá, ukázněná, výrazově přesná – přitom před kamerou stála poprvé před čtyřmi lety,“ píše filmová kritička Mirka Spáčilové ve své recenzi, jíž nazvala „Já, Olga Hepnarová. Osamělá lesba, až potom vražedkyně“.

 Z filmu Já, Olga Hepnarová

A pokračuje: „Především však obrazová stylizace ladí s projevem Olszańské, vypovídajícím téměř beze slov o jejím vidění světa, kde se cítí být ukřivděná, ponižovaná, přehlížená a nekonečně osamělá. Od první scény, kdy odmítá vstávat do školy, načež se pokusí zabít, je zřejmé, jak dokonalý typ herečky tvůrci vybrali. Hepnarová v podání Olszańské je docela půvabná, ale současně „divná“, v očích má něco, čím odpuzuje, i kdyby jí snad někdo chtěl pomoci. Ani matka nebere její nedokonanou sebevraždu vážně: „Na to nemáš pevnou vůli.““ 

Četné sexuální scény film oslabují 

„Přes citovou posedlost sbírá film pro svou hrdinku drobty sympatií, ale způsob, jakým umocňuje, obměňuje a rozmnožuje doslovnou dráždivost četných sexuálních scén včetně masturbace, výsledný účinek naopak zužuje, oslabuje a významově oklešťuje. Jako by příběh soustředěný na lacinou nahotu kolem hledání partnerky podsouval tezi, že se Hepnarová mstila socialistickému zdravotnictví, které jí nedokázalo opatřit milenku,“ popisuje své výhrady Spáčilová. 

„Přesto, chválabohu, ji film neomlouvá. Ovšem začíná váznout, sotva hrdince najde přítele a přes vraždu nasnímanou přímo, rázně a bez ozdob ji vede k popravišti. Dosud nebyly ostatní postavy podstatné, jako by existoval jen její svět – ale čím více ji finále obklopuje lidmi a nutí mluvit, byť na základě reálných soudních spisů, tím víc se původní nálada ztrácí a místo k vyvrcholení vede k nudě. Právě tady se pak projeví zrádnost filmu budovaného záměrně bez emocí; zaujme, vede k debatám, budí respekt, ale osobněji takřka nezasáhne,“ končí recenzentka. 

Hereckému výkonu Olszanske by zatleskala ve stoje i Meryl Streep 

Ani diváci nešetří chválou, byť, také, s výhradami:  „Stejný případ jako letošní Rodinný film, Polednice a Rudý Kapitán. Obrovský skok oproti tomu, jak vypadá většina dosavadních českých snímků, ale pořád to není dotažené. Je to v kontaktu se světovou kinematografií, ale ještě to s ní úplně nedrží krok. Kdyby se to vyjadřovalo body, je to takových 7/10... Problém je, že u filmů tohoto typu strašně záleží na detailech, aby se nepokazil celkový dojem. Je nutné tvůrcům těchto filmů fandit, aby točili dál a tříbili si styl. Konečně se u nás začíná něco dít, ale rozjezd je lehce kodrcavý,“ píše Tetsuo na CSFD.cz. A Enšpígl dodává: „Když postavíš příběh na hlavní hrdince, můžeš být sebelepší filmař, ale pokud ti herečka nezahraje, jsi v prdeli. To ale není tento případ, protože hereckýmu výkonu, který předvádí Michalina Olszanska, by zatleskala ve stoje i Meryl Streep. Viděl jsem už mnoho výborných hereckých projevů a tak s klidným svědomím můžu říci, aby si už Michalina pomalu připravovala děkovnou řeč na Českýho lva, protože tohle bylo ukázkově bezchybné splynutí s postavou. Michalina přestala být před kamerou Michalinou a začala být Olgou. Film je po filmařský i emotivní stránce jak uragán valící na tebe super kvalitu ze všech stran, který sice po 105 minutách končí, ale ten masakr co ti způsobil v hlavě, budeš urovnávat ještě dlouho po skončení.“ 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .           

Vložil: Anička Vančová

REKLAMA
reklama
Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

REKLAMA

Nejčtenější

Biatlonistka Gabriela Soukalová se stala obětí doposud nejtvrdšího rasistického vtipu

Biatlonistka Gabriela Soukalová se stala ...

Sláva s sebou přináší oběti. Jenomže v tomto ...

Má slavného manžela, a přesto musí žít jako svobodná matka. Jak funguje soužití s mužem, který by mohl být jejím dědečkem, a jak to vlastně chodí u Menzelů doma?

Má slavného manžela, a přesto musí žít jako ...

V občance má sice uvedeno ‘vdaná‘, přesto ...

Chudá rodina z Moravy obědvala na Letišti Václava Havla. A než to s nimi seklo, poslali na internet vyfocenou účtenku s cenami...

Chudá rodina z Moravy obědvala na Letišti ...

Na internetu koluje poměrně zajímavý zážitek ...

Na herečku je moc ošklivá! Tak tvrdě zhodnotila jedinečnou komičku její vlastní rodina. Přesto se prosadila, nakonec ale odmítla nominaci na Cenu Thálie a pravý důvod tajila do poslední chvíle

Na herečku je moc ošklivá! Tak tvrdě zhodnotila ...

Široký rejstřík výrazů a gejzír energie činí ...

Ti cizí, hnusní lidé, co nám to zkazili… Novinářka navštívila irácké křesťany, co se k nám už nedostanou; žijí teď v kontejneru. Šel celý projekt do kopru kvůli naivitě a lháři Hasanovi?

Ti cizí, hnusní lidé, co nám to zkazili… ...

Salman Hasan byl ten pán, co tlumočil věty ...

Nejdiskutovanější

Biatlonistka Gabriela Soukalová se stala obětí doposud nejtvrdšího rasistického vtipu

Biatlonistka Gabriela Soukalová se stala ...

Sláva s sebou přináší oběti. Jenomže v tomto ...

Má slavného manžela, a přesto musí žít jako svobodná matka. Jak funguje soužití s mužem, který by mohl být jejím dědečkem, a jak to vlastně chodí u Menzelů doma?

Má slavného manžela, a přesto musí žít jako ...

V občance má sice uvedeno ‘vdaná‘, přesto ...

Chudá rodina z Moravy obědvala na Letišti Václava Havla. A než to s nimi seklo, poslali na internet vyfocenou účtenku s cenami...

Chudá rodina z Moravy obědvala na Letišti ...

Na internetu koluje poměrně zajímavý zážitek ...

Na herečku je moc ošklivá! Tak tvrdě zhodnotila jedinečnou komičku její vlastní rodina. Přesto se prosadila, nakonec ale odmítla nominaci na Cenu Thálie a pravý důvod tajila do poslední chvíle

Na herečku je moc ošklivá! Tak tvrdě zhodnotila ...

Široký rejstřík výrazů a gejzír energie činí ...

Ti cizí, hnusní lidé, co nám to zkazili… Novinářka navštívila irácké křesťany, co se k nám už nedostanou; žijí teď v kontejneru. Šel celý projekt do kopru kvůli naivitě a lháři Hasanovi?

Ti cizí, hnusní lidé, co nám to zkazili… ...

Salman Hasan byl ten pán, co tlumočil věty ...

REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
zavřít
Na začátek stránky