dnes je pátek 9.12. a svátek má Vratislav
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Snídal panáky vodky a pro obě své životní lásky byl až třetím v pořadí. Kdo radikálně změnil jeho život a proč ‘Zahajda‘ nikdy nedostal pořádnou příležitost? Tajnosti slavných

17.03.2016
Snídal panáky vodky a pro obě své životní lásky byl až třetím v pořadí. Kdo radikálně změnil jeho život a proč  ‘Zahajda‘ nikdy nedostal pořádnou příležitost? Tajnosti slavných

Autor: Filmové studio Barrandov

Popisek: Jiří Zahajský jako inspektor Trachta v komedii Rozpuštěný a vypuštěný

Kvůli první lásce se mu vyhýbaly všechny velké příležitosti, po boku druhé se těšil, až bude dědek. To mu už ale osud nedopřál. Proč měl celý život Jiřího Zahajského neustále dvě tváře?

REKLAMA

Obrovskou popularitu a doživotní oblíbenost u diváků mu zajistila kouzelná postava svérázného a originálního inspektora Trachty, s neobvyklými vyšetřovacími metodami a zásadami, kterými zaučuje svého praktikanta Hlaváčka ve Smoljakově detektivní komedii z roku 1984 Rozpuštěný a vypuštěný. Právě v této roli kráčel Jiří Zahajský důstojně pražskou Nerudovou ulicí a mimoděk zamířil do domu, v němž o pár let později žil se svou druhou velkou láskou, herečkou Janou Brejchovou. „Na životě mě nejvíce vzrušuje to, že má dvě tváře. Mám rád podzim pro jeho omamnou vůni, pro prudkou a neuvěřitelnou změnu, která se děje. Moc se proto těším na to, až budu dědek. Budu zapomínat a bude mi fajn,“ těšil se na svůj podzim života. Osud jeho přání ale nevyslyšel, podlehl rakovině prostaty v pouhých 68 letech.

Ochotníci ho vyhmátli na ulici

Narodil se jako šesté dítě dva měsíce po vypuknutí druhé světové války, 19. ledna 1939, v Mšenu u Mělníka, a kdykoli se ho někdo zeptal, kdy se narodil, začal odříkávat své rodné číslo. Pak se přestěhovali do Děčína, kde jeho tatínek pracoval v přístavu. Přesto se Jiří nikdy nechtěl stát námořníkem, i když měl lodě rád celý život, spíš se mu líbilo dělat zkušebního pilota nebo hajného. „Ale všichni šli tehdy na soustružníka, tak jsem šel taky. Jsem člověk odevzdanej, “ shrnul své rozhodnutí a dodal: „Hajného jsem si párkrát zahrál, ale pilot, ten mě nějak minul.“ K divadlu se dostal vlastně náhodou, v rodině s herectvím neměl nikdo nic společného, jenom tatínek prý kdysi jednou zpíval kdesi na pódiu jedinou písničku. Jiřího ale úplnou náhodou vyhmátli na ulici ochotníci a nechali ho hrát v nějaké pohádce. Tenkrát se také skamarádil s Honzou Hipiusem, který ho přivedl k děčínským ochotníkům.

Jiří Zahajský v mládí

Jiří Zahajský v mládí

Byl to právě kamarád Honza, který ho tajně přihlásil na zkoušky, když se z rozhlasu dozvěděli, že E. F. Burian hledá nové typy pro rozšíření svého souboru. A zkoušky Jiří udělal bez problémů. „Nic jsem k tomu nepotřeboval. Burian mě vybídl: Vyskoč do vzduchu, jako že chceš chytit míč. Pak se mě zeptal: Rusky umíš? A umíš tancovat? Jeho manželka Zuzana Kočová mi řekla: Pojď, já tě povedu, ničeho se neboj, seš přijmutej. A tak jsem odtančil k divadlu,“ zavzpomínal. O jeho kariéře bylo rozhodnuto. Po absolvování pražské DAMU hrál čtyři sezóny ve vinohradském Divadle československé armády a v roce 1966 se stal členem Divadla Za branou Otomara Krejči. Sice se necítil plně vytížený, protože hrál jen malé nebo epizodní role, přesto si tohoto angažmá velmi cenil. Jeho skvělých výkonů si dokonce všimla i francouzská kritika, když divadlo hostovalo v roce 1970 v Paříži.

S Hrzánem ruku v ruce

Po nuceném zániku Krejčova divadla nastoupil v roce 1972 do trvalého angažmá v Činoherním klubu Praha a této scéně již zůstal po celý svůj umělecký život věrný. Toužil po tom, už když tato divadelní scéna vznikala, životní sen se mu ale splnil až o pár let později a do ‘Činoheráku‘ přešel zároveň s Libuškou Šafránkovou. „I když jsem hrál ‘za branou‘, trávil jsem víc času v Činoheráku. Nahoře nad jevištěm byla malá šatna a tam jsem udělal sobě a klukům mrňavý prostor na spaní, abychom v divadle mohli zůstat i přes noc,“ prozradil v jednom rozhovoru.

Jiří Kodet, Jiří Zahajský, Petr Nárožný, Josef Abrhám a Josef Vondráček v inscenaci Činoherního klubu Hráči

Jiří Kodet, Jiří Zahajský, Petr Nárožný, Josef Abrhám a Josef Vondráček v inscenaci Činoherního klubu Hráči

Největšího kamaráda a hvězdu Činoheráku počátku 70. let Jiřího Hrzána potkal už ve Studiu E. F. Buriana. Spolu pokračovali na DAMU, bydleli na koleji v Hradební ulici na Starém Městě a spolu také začali provádět riskantní horolezecké kousky. „Začal jsem s tím já. Vyrůstal jsem totiž v Děčíně, a tam jsou všude skály. Já všecko oblezl, na skalách mě nikdo nedohonil, byl jsem jako kamzík. Když jsem v Praze vylezl na budovu ministerstva zdravotnictví, Jirka Hrzán na mě tehdy koukal jako blázen. Jsem taky jeden z mála, kdo stál na hlavě Stalinovi, samozřejmě na tom jeho pomníku. Ale špatně se mi o tom vypráví, když už všichni známe Jirkův konec. Na jevišti jsme byli vynikající parťáci. Jen mi s oblibou bral pointy a hned zkontroloval do publika, jestli to zabralo. Tím mě trošku štval. On byl foxteriér, který provokoval, a já spíš buldok, který to klidnil. Takový katalyzátor konfliktů…“ prozradil.

Chlap jako skála

V roce 1962 se seznámil se svou první velkou láskou, hlasatelkou Kamilou Moučkovou, a dopomohla k tomu tehdejší herecká hvězda Jiřina Švorcová. „Kamilo, k nám do divadla nastoupil takovej mladej, modrovokej a hodnej kluk rovnou z DAMU. Nemá kde bydlet, spí v divadelní šatně, nemohl by chvíli zůstat u tebe, než mu divadlo sežene byt?“ zeptala se tenkrát Moučkové. Jemu bylo třiadvacet, jí o jedenáct let víc, měla za sebou dvě manželství a doma tři děti. „Jasně,“ odvětila, půjčila Zahajskému klíče od bytu nedaleko pražského kostela sv. Klimenta a on si je nakonec nechal další tři desítky let.

S Kamilou Moučkovou

S Kamilou Moučkovou

V té době už Kamila patřila k nejznámějším tvářím obrazovky, o pár let později ale nastala chvíle, která jí zcela převrátila život. Byla to ona, kdo 21. srpna 1968 v půl šesté ráno oznámil z obrazovky šokovaným lidem, že spojenecká vojska překročila československé hranice. Pár hodin nato ji ze studia vyvedli dva ruští vojáci se samopaly a její hlas pak řadu dní dominoval ilegálnímu vysílání z různých míst Prahy včetně podzemí hloubětínské továrny Tesla. Když se věci trochu uklidnily, vrátila se na oficiální obrazovku, ale na despekt, s nímž četla zprávy, si údajně stěžoval i sovětský boss Brežněv. Patřila k symbolům protiokupačních nálad, a tak přesně v den, kdy Gustáv Husák nastoupil do funkce generálního tajemníka, dostala vyhazov.

Koupil kvůli ní i chalupu

Kamila se dalších dvacet let se živila jako uklízečka, barmanka v hereckém klubu Komorního divadla a nakonec doma lepila pytlíky. Jako politicky nežádoucí znamenala značné nebezpečí i pro Zahajského kariéru, přesto s ní zůstal, a to i v době, kdy podepsala Chartu 77. Jeho loajálnost v časech normalizace pro ni byla o to cennější, že po vyhazovu z televize se jí dost bývalých známých na ulici vyhýbalo. „Věděla jsem, že mám vedle sebe chlapa, kterej mě podrží. Jeden příklad za všechny. Byla jsem předvolaná na výslech do Ruzyně a byla jsem tam čtrnáct hodin. Celejch těch čtrnáct hodin stál Jirka v telefonní budce poblíž, koukal na ty příšerně těžký vrata a čekal, až se otevřou a já vylezu,“ dodala ve své biografické knize Říkali jí lvice.

Zahajského chalupa na Kokořínsku

Zahajského chalupa na Kokořínsku

V roce 1972 koupil Jiří Zahajský chalupu v Konrádově na Kokořínsku, prý tak trochu právě kvůli Kamile. „Už se na mě nemohl dívat,“ přiznala ve své knize. Polorozpadlou roubenku dávali dohromady vlastníma rukama a časem ji přijali jako druhý domov. „Jsem přírodní člověk. Proto je mi tak dobře na chalupě. Baví mě, když věci vznikají. Jen na to člověk musí mít dost síly. Dřív jsem bafnul štuku, pískovcový kvádr, a nesl jakoby nic, teď už ji musím válet. Vůbec nejlíp mi je v lese. Já nechodím na houby, ale pro houby, pro hřiby, pro křemenáče. Ještě si je tak pěkně do košíku položím, obložím do dubového listí a čekám, až někdo půjde. Nejhorší jsou lidi, kteří lesem utíkají. Jdu za nimi, najdu křemenáče a ptám se: A tohle nesbíráte? Ve vesnici říkají: Už byl Zahajský v lese? Jo? Tak to už nerostou,“ vyprávěl herec krátce před smrtí. Ani není divu, že když jí v polovině 90. let vrátil klíče od bytu a oznámil, že odchází za Janou Brejchovou, zhroutila se. Sice tvrdí, že se z rozchodu vzpamatovávala pět let, některé věci ale nedokázala odpustit vůbec. Celé roky až do jeho smrti o něm mluvila jako o muži, kterého stále miluje. Nesmířila se s faktem, že jí ho odvedla žena, kterou považovala za svoji kamarádku a které pomáhala překonávat rozvody a rozchody. A nesmířila se s tím, že do chalupy, kterou dvacet let opravovala a zařizovala, jezdí Brejchová a spí v její posteli.

Pozdní láska jako trám

Janu Brejchovou znal Jiří Zahajský od jejích třiadvaceti let, hlava se jim ale spolu zatočila až počátkem 90. let, prý přesně na Silvestra. V roce 1997 se vzali a vypadali šťastně. „Jsme stejná generace, viděli jsme stejné filmy, četli stejné knížky. S ním bych chtěla dožít,“ prohlásila o něm Brejchová v rozhovoru pro MF DNES. Tenkrát ještě bydleli v Nerudově ulici, později se přestěhovali do činžáku ve Vršovicích. Jiřího zdravotní stav se ale začal velmi rychle horšit a lékaři u něj diagnostikovali rakovinu prostaty. Navíc měl podle přátel po celý život velmi rád alkohol. „No, já nechci říct, že byl alkoholik, to bych si nedovolil. Po ránu mu ale vodka nevadila. Postavil si před sebe vždycky malý pivo, to aby to vypadalo… No, a potom to byl panák za panákem,“ práskl na něj později hostinský z Konrádova.

S Janou Brejchovou

S Janou Brejchovou

Po boku nenápadného a uzavřeného muže našla slavná herečka konečně klid, který předtím dlouhá léta marně hledala. A byla svému čtvrtému manželovi velkou oporou, obzvlášť v posledních letech. Bohužel to ale nestačilo. A nestačilo to ani na to, aby se vzdal své oblíbené vodky, kterou byl dříve schopen pít po litrech. Pak Brejchová sehnala narychlo kvůli manželovu horšícímu se stavu bezbariérový byt v přízemí, přestěhovat se už ale nestačili. Svůj boj se zákeřnou nemocí Jiří Zahajský prohrál 19. července 2007.

Čtěte také:

Zažil vyhnanství, pád i velkolepý návrat. Jak dlouho se bývalý vyvrhel, herec a režisér, odhodlával k radikálnímu kroku, k němuž ho nakonec popostrčil až Donutil? Tajnosti slavných

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

REKLAMA
reklama
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace