dnes je čtvrtek 8.12. a svátek má Květoslava
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Věčný provokatér, který odmítl zalézt do encyklopedie a nechat se zapadat prachem. Aneb smrt posledního Vlka z Královských Vinohrad. Proč berou na toho milého chrta mačetu? TÝDEN V OBRAZECH

22.03.2016
Věčný provokatér, který odmítl zalézt do encyklopedie a nechat se zapadat prachem. Aneb smrt posledního Vlka z Královských Vinohrad. Proč berou na toho milého chrta mačetu? TÝDEN V OBRAZECH

Autor: Facebook

Popisek: Režisér Jan Němec při natáčení Vlka z Královských Vinohrad

Úterý 22. března kolem druhé odpoledne. Sluníčko vylezlo, pak zděšeně zalezlo, v Bruselu tekla krev. K tomu: „PATRIOTI ČR dnes dopisem vyzvali vrchního velitele ozbrojených sil k reakci na ohrožení bezpečnosti občanů ČR. V souvislosti s aktuálními teroristickými útoky v Bruselu a v kontextu nekontrolovaného pohybu cizích občanů a vzrůstající kriminality na půdě většiny evropských států Vás žádáme, abyste v souladu s dohodou o Schengenském prostoru a v zájmu našeho státu ROZHODL O DOČASNÉM UZAVŘENÍ STÁTNÍCH HRANIC ČESKÉ REPUBLIKY,“ přišlo mailem. Milí Patrioti, zachovejte klid, průser je v Bruselu, ne v Praze... A to tedy monstrózní. V posledních týdnech a měsících zemřelo hodně lidí, kteří v tom nejlepším tak nějak zosobňovali uplynulou epochu. David Bowie i Umberto Eco za sebou zavřeli dveře jménem 20. století; už jsme na to sami, budeme si muset nějak poradit bez nich, napadá mne s nostalgií a spoustou soukromých vzpomínek, které se ukrývají mezi zažloutlými stránkami Jména růže a úchvatnými prvními tóny Heroes… I režisér Jan Němec, který zemřel v pátek 18. března, zanechal za sebou jen uzounkou škvírku; snad jen Jiří Menzel tu ještě zbyl jako ikona proslavené československé nové vlny. Jenže…

REKLAMA

Od mojí oblíbené facebookové fotografky Ireny Čani: Snímek je z Polanky nad Odrou

 

Na rozdíl od předchozích ve mne smrt režiséra Jana Němce probouzí i hluboký obdiv a respekt. Tenhle pán byl totiž jedinečný: „Vždycky jsem točil filmy tak, aby nemohly být zařazeny do jakéhokoliv zlatého fondu. Vždycky tam musela být provokace, šok, pokus o něco nového, nezařaditelného,“ prohlásil v nějakém rozhovoru. Pravda, svatá pravda. A platila do posledního dne jeho života. Jan Němec zemřel jen dva dny před posledním natáčecím dnem filmu Vlk z Královských Vinohrad, kde ho hraje Jiří Mádl.

„Nepřál si žádné obřady, žádné projevy. Poslední rozloučení bude v nejužším rodinném kruhu, jen já a naše dcera. Kdo na něj chce vzpomenout, ať zapálí svíčku,“ vzkázala jeho manželka Iva Ruszeláková.  Po Janu Němcovi zůstávají jeho filmy. A bude zřejmě třeba nějaký čas, aby se i jeho dílu po roce 1989 dostalo pozornosti, kterou si zaslouží. I v nekrolozích se ho totiž všichni filmoví publicisté pokoušeli mocí mermo nacpat do šedesátých let, jako by tím jeho kreativita vyhasla. „Nebroušený démant,“ psali s odkazem na jeho snad nejslavnější film, který ostatně promptně promítla i Česká televize…  

O slavnosti a (nepozvaných) hostech

Ano, Jan Němec patřil k představitelům tzv. české nové vlny v kinematografii. V roce 1964 natočil podle literární předlohy Arnošta Lustiga Démanty noci, zobrazující útěk dvou českých mladíků z transportu smrti a oceněné Velkou cenou města Mannheimu, o rok později díl povídkového filmu Perličky na dně podle předlohy Bohumila Hrabala s názvem Podvodníci, téhož roku pak podle scénáře své první ženy Ester Krumbachové Mučedníky lásky a v roce 1966 O slavnosti a hostech, který byl satirou na podlézání mocným v honbě za funkcemi, však popudil tehdejší mocné komunistického režimu a vysloužil si zákaz točit filmy, ale mohl pracovat v televizi a byl jedním z prvních českých režisérů hudebních klipů. Za snad nejznámější snímek O slavnosti a hostech dokonce Němce v roce 1969 označil anglický odborný časopis Film and Filming za nejlepšího světového režiséra roku…

Čtyři filmy, pak přišel jeden dokument, Oratorium pro Prahu, které zaznamenalo první den sovětské okupace Československa 21. srpna 1968, o němž Němec řekl: „To byl můj nejúspěšnější film, vidělo ho přes miliardu lidí. Kam se hrabe Spielberg!"

Definitivní zákaz tvorby ho postihl po invazi armád Varšavské smlouvy v roce 1968. V roce 1974 byl pod nátlakem donucen opustit zemi a v exilu pobýval ve Francii, Německu, Velké Británii, Švédsku a USA… „Pracovali jsme v době, kdy bolševik a jeho ostražitost upadala, takže všechno šlo velmi dobře. Jenomže přišly tanky a tu akci zastavily. My, kteří jsme tady zůstali, jako já, Juráček, Milan Kundera a Václav Havel, tak jsme si mysleli, že tanky a bolševika přežijeme, což bylo naivní a hloupé,“ popsal zeitgeist Jan Němec. Jeho první ženou byla mimochodem v 60. letech výtvarnice Ester Krumbachová, se kterou po dobu jejich vztahu současně spolupracoval. V roce 1969 se oženil se zpěvačkou Martou Kubišovou, rozvedli se v roce 1973. Třetí ženou Jana Němce byla Veronika Baumanová. Naposledy se oženil v dubnu 2003 s dlouholetou spolupracovnicí a přítelkyní Ivou Ruszelákovou, v květnu 2003 se jim narodila dcera Arleta Němcová… To už jsme ale zpět doma a přichází to, za co režiséra Němce tolik obdivuji, to, co se v nekrolozích odbylo poslední řádkou na konci.

Karta se obrátila, řeklo prase a vrazilo nůž do řezníka

„Ještě je tu místo pro jednoho. To byla věta z dávného hororového filmu Přízraky noci. Vybavila se mi, když ráno, ve tmě po nádvoří nemocnice, mě zřízenec převážel na nemocniční sál. Ve dveřích jsem si všiml jeho tváře a byla stejná jako tvář jednoho z účinkujících v mém filmu, před mnoha a mnoha lety, který jsem točil ve stejné nemocnici. Ta tvář z toho filmu byla podobná jako tvář toho zřízence, a ten člověk ve filmu byl takový smrťák, úchyl, který mě říkal:  Rejžo, v márnici máme pěkný holky, možná, že bysme si s nima mohli pohrát… To byla vlastně poslední tvář, kterou jsem si vybavil před tím, než jsem se dostal do narkózy," vyprávěl Jan Němec. A dodal: „V roce 1968 jsme společně s Václavem Havlem napsali scénář pro film Heart Beat. Byla to taková černá krvavá komedie o tom, jak ti nejmocnější v tomto světě, když mají potíže se srdcem, nechávají zabít silné mladé muže i ženy, aby pak použili jejich srdcí. Jak říká český klasik - karta se obrátila, řeklo prase a vrazilo nůž do řezníka. Po mnoha letech se Václav Havel stal členem klubu těch privilegovaných, měl k dispozici nejlepší lékaře, veškerou péči a já, když mě vezli sanitou z nemocnice Na Homolce do IKEMu v Krči, jsem si přidržoval masku kyslíkového přístroje zcela bez protekce, bez nějakých privilegií, tak mi ten saniťák řekl: Vykašli se na to, my v té bombě stejně žádný kyslík nemáme.“ Takový byl Jan Němec.

„V prosinci 1989 se vrátil zpět do vlasti a k filmové tvorbě ve vlastní společnosti Jan Němec – Film. Působil jako vysokoškolský pedagog na Katedře dokumentární režie (1996–1998) a na Katedře hrané režie pražské FAMU (od roku 1999), ve školním roce 2012–2013 byl vedoucím Katedry režie FAMU. Zemřel v březnu 2016,“ to je nejobvyklejší závěr režisérovy biografie. Kde chybí to nejzajímavější, to, čeho se nám často nedostává, kreativita bez hranic, odvaha k tvorbě, která nejspíš nebude doceněna. Jan Němec založil vlastní produkční společnost, až do smrti nepřestal točit a své kolegy překvapoval jednak svou nestárnoucí vášní pro experimenty včetně nových technologií - na iDNES.cz uvedl jako vůbec první tvůrce internetovou premiéru jednoho ze svých děl, jednak svými postoji. Tvrdil a dokazoval, že film se dá natočit i za deset milionů korun, neměl rád granty, fondy a komise všeho druhu. Zato rád provokoval, bouřil se a bavil. Film, označovaný za komedii, V žáru královské lásky, nedoceněnou, ale zdařilou vlastní adaptaci slavného románu Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha. První celovečerák po návratu sklidil ohlasy spíše chladné, přitom ručím za to, že vás ten film vás chytí a ještě dlouho po titulku Konec nepustí.  Následoval Jméno kódu rubín (kvality filmu dokládá i jeho ohlas při komerční videodistribuci v USA). Pak už ho k regulérnímu celovečernímu filmu nepustili, ale Jan Němec se nedal.  Toyen, Krajina mého srdce nebo lyrická zpověď Noční hovory s matkou. Film Heart Beat 3Dnatočil jako první v Česku ve 3D.

Holka Ferrari Dino a ten poslední, Vlk z Královských Vinohrad, podle svých autobiografických povídek, které vyšly pod názvem Nepodávej ruku číšníkovi, kde Němce v mládí, mimo jiné na festivalu v Cannes v roce 1968, představuje Jiří Mádl.

 

„Jde vlastně o příběhy tak trochu vychytralého režiséra, jenž za ta léta zažil místa a situace, do nichž se normálně dostat nemůžete. A díky bohu všechny ty situace přežije, i tu moc. Jak mi vždycky Miloš Forman, který je opačnou povahou, říkal: „Honzo, jak to děláš, vždyť ty vždycky jdeš do přímého styku s mocí politickou nebo finanční! První týden někoho vytočíš, pak se divíš, že to odskáčeš…“ Takže já bych příští rok strašně rád natočil film, kde budu míchat dokumenty s mystifikací. Začíná v Cannes, Francouzi tehdy v soutěži neměli dobrý film, to my hned snímky tři, a aby Češi nezabodovali, rozhodli se festival zničit. Film pak končí na festivalu karlovarském, kde já, Menzel a Forman dostáváme Křišťálové glóby. Forman tam přijede – jak jinak – na bicyklu, v šortkách a zpocený přebírá cenu. Menzel tam spráská rákoskou producenta Sirotka. To já všechny budu obtěžovat s kamerou s rybím okem v rockerských brýlích. A tleskající prezidenti, protože ve Varech vždycky byli přítomni jak Havel, tak i Klaus. A hádali se, kdo z nich bude v přímém přenosu. Tentokrát bude v hlavní lóži sedět Miloš Zeman. Už jsem si našel pro jeho roli dvojníka,“ popsal v roce 2014 Vlka z Královských Vinohrad režisér... Vlci nikdy neztrácejí odvahu. A umírají v botách. Sbohem, pane režisére. 

Sorry, potřebuju furt fotit ty kozy 

 

Tradiční slavnostní předávání ocenění Zlatý chrt se odehrálo v pondělí 21. března. Už dorazily fotky se spoustou vipek v objetí s chrty, ale mě více zaujala ta, kterou zaslali, když mne na tu akci zvali a lákali na „příjezd vítězných chrtů v luxusní limuzíně a příchod po červeném koberci“. Přesto jsem si to nechala ujít… A vysvětlení k tomuto záběru, zřejmě z loňska, fakt nemám. Jen doufám, že to ten milý pes přežil.

 

 

Tohle NENÍ Praha, ani Brno. Bohužel. To jsou finské Helsinky. Česká umělkyně Kateřina Šedá naplnila program finského festivalu současného umění IHME, který se konal od 16. března. V jejím projektu Tram Buskers Tour oživily finskou metropoli desítky hudebníků. To v Praze na takzvané buskery, pouliční muzikanty, chystáme ´patřičná´ opatření, aby neotravovali chodce, spěchající na robotu…

 

 

Hudeček se přiznal; to byl ještě primátor, že se opičíme po světových metropolích a Krnáčová se zase opičí po Hudečkovi. Takže jsme na irský svátek svatého Patrika osvětlili Petřínskou rozhlednu zeleně. Asi proto, že tu žije tolik Irů.

 

 

Luxusní vozy Jaguar zaparkují v dubnu na výstavě v Arkádách Pankrác a s pozvánkou poslali tohohle fešáka. To je teda něco! 

 

Aby nechyběla VIPka: Dárek od Mistra, píše Luboš Xaver Veselý, který se fotkou se Saudkem neopomněl pochlubit.

 

 

Aby nechyběl politik: Která žena by nechtěla Vuittonku, napsal na Twitter k tomuto obrázku Andrej Babiš. Pane Babiši, pokud jsou všechny vaše, já bych jednu v nejhorším unosila…   

 

Aby nechyběla Osobnost: Facebook kavárníka Ondřeje Kobzy, který se vydal po Vorlovi Cestou do lesa. „Sorry, potřebuju furt fotit ty kozy,“ připsal.

Anna Vančová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .

 

Vložil: Anička Vančová

REKLAMA
reklama
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace