dnes je středa 29.6. a svátek má Petr a Pavel

Mrtvej komouš, dobrej komouš, nemusí pršet, stačí, když kapou. Dcera je v šoku a manželka se ptá: Proč se k němu mohli chovat jak k psovi? Kauza Ransdorf nekončí, ani zdaleka

02.02.2016
Mrtvej komouš, dobrej komouš, nemusí pršet, stačí, když kapou. Dcera je v šoku a manželka se ptá: Proč se k němu mohli chovat jak k psovi? Kauza Ransdorf nekončí, ani zdaleka

Autor: Hans Štembera

Popisek: Rozloučení s politikem se konalo v pátek.

Stovky lidí se v pátek ve velké síni strašnického krematoria v Praze rozloučily s europoslancem za KSČM Miloslavem Ransdorfem. Posledního rozloučení se zúčastnily špičky KSČM včetně mnoha poslanců, ale i dalších členů a rodinných přátel, mezi nimiž byl i zahraničněpolitický expert KSČM a historik Josef Skála, který patřil k řečníkům obřadu. V proslovech vdovy Vlasty, dcery Anety i právě Skály zaznělo mnoho závažných vět. Na adresu médií, stranických kolegů i dalších politiků.

REKLAMA

Čtěte také:

Manželka a dcera obviňují z jeho smrti nejen média, policii, KSČM, ale i neznámého vraha. Rozloučení s Ransdorfem bylo plné hořkosti a výčitek, takový funus už dlouho nepamatujeme

 

Pokud jsme měli zato, že tím to také skončí, mýlili jsme se. Větu ´Mrtvý komunista, dobrý komunista´ v různých obměnách použil kde kdo, nevyjímaje vedoucího kulturní rubriky Respektu Jana H. Vitvara. A smích nám definitivně ztuhl na rtech, když jsme četli otevřený dopis Vlasty Ransdorfové premiérovi, kladoucí více než znepokojivé otázky. Otázky, na něž by veřejnost rozhodně měla dostat odpověď… (Dopis najdete dále v článku.) 

Vitvar se s respektem omlouvá… 

Jan H. Vitvar se jal vysvětlovat, co stálo v pozadí jeho poznámky zveřejněné na sociální síti Twitter po smrti komunistického europoslance Miloslava Ransdorfa: Mrtvý komunista, dobrý komunista. Ačkoli prý osobně klade rovnítko mezi komunisty a nacisty, uznává, že byl jeho výrok zkratkovitý.

Větu „Mrtvý komunista, dobrý komunista“ si prý vypůjčil od sochaře Davida Černého, který před více než deseti lety vyhrál soutěž o pomník na počest účastníků druhého odboje. Čelil prý také otázce, zda mu jako antikomunistovi nevadí, když by tím vlastně složil poctu i komunistům. Černý na to tehdy odvětil, že je třeba o mrtvých mluvit jen dobře a odpor proti nacistům je důležitější než komunistická skvrna. A odtud nebylo daleko k větě „Mrtvý komunista, dobrý komunista“. 

„Právě na tuhle událost jsem si vzpomněl, když jsem se minulý pátek dozvěděl o smrti Miloslava Ransdorfa. Tehdejší titulek ´Mrtvý komunista, dobrý komunista‘ mi vskočil do hlavy a impulzivně jsem ho v přívalu vršících se kondolencí na odchod někdejšího místopředsedy ÚV KSČM napsal na Twitter. Tak jak to na Twitteru dělám vždycky. Z okamžité laviny rozčílených reakcí mířících nejen na mě, ale i na redakci Respektu (která s tím pochopitelně neměla nic společného) ovšem vyplynulo, že jsem tentokrát přestřelil: tweet jsem proto smazal s tím, že se Ransdorfovi i těm, kterým bude chybět, omlouvám,“ napsal Vitvar. 

Lenka Procházková: Taková nenávist až za hrob 

Spisovatelka a signatářka Charty 77 Lenka Procházková se ohlédla za smrtí komunistického europoslance Miloslava Ransdorfa. Srovnává jeho osud jako dle jejího názoru štvaného člověka s životním příběhem svého otce, kterého semlel normalizační režim. Cituje též postřeh o nenávisti až za hrob k Janu Husovi, který jí měl Ransdorf sdělit.

Proč psát nekrolog, když ten mrtvý už si ho nepřečte? Na pohřbu sice ještě fyzicky byl, ale kdoví, zda z katafalku mohl sledovat, co se tam o něm říkalo, jakou muziku mu hráli a co bylo napsáno na smutečních stuhách? Nejspíš ani můj článek už k němu nedojde. Přesto je tvorba nekrologů dobrou tradicí. Píšou se totiž pro živé.

Pokud je smrt jen epizoda, v níž se duše osvobozuje ze sevření těla, mohou nás naši blízcí i ze záhrobí dál úkolovat? V příběhu Hamleta k tomu došlo. Když jej duch zavražděného otce vyzval k pomstě, cítil se však kralevic rozpolcen. Láska a úcta k nebožtíkovi mu diktovala poslušnost, ale intelekt jej vedl k ověřování duchova tvrzení. Proto ta scéna s herci, kterou lze nazvat úspěšnou rekonstrukcí zločinu, když vedla k psychickému zhroucení vraha. Ani tento „nepřímý“ důkaz však Hamletovi nedal sílu pomstu vykonat. Postava dánského prince je hodna zamyšlení, ale i soucitu, protože od počátku příběhu zápolí s „naprogramováním“, které je jeho charakteru a inteligenci cizí.

Také poslední rozloučení s Miloslavem Ransdorfem mělo téměř shakespearovskou atmosféru. Neočekávané projevy vdovy a dcery byly za svou autentičnost oceněny potleskem několika přítomných, což v prostorách Strašnického krematoria zvykem nebývá. Odhodlaně pronesené monology obou žen vyzněly jako obžaloba. Především médií, která po mnoho let vytvářela zkreslený obraz politika a přispěla k jeho předčasné smrti.

O zhoubných důsledcích mediálního lynče něco vím už od svých osmnácti let. Tehdy státní televize, státní rozhlas a noviny pod vedením státní tajné policie uspořádaly koordinovanou štvanici proti mému tátovi, spisovateli Janu Procházkovi. Z talentovaného a pravdu hledajícího autora, který svůj psací stroj každodenně užíval jako pluh a za pouhých třináct let napsal deset knih a třicet scénářů k filmům, z nichž některé proslavily české umění i v zahraničí, udělala normalizační média během jediného měsíce bezectného zrádce, dokonce špiona. Jako zakázaný autor –předtím aktivně vystupující v průběhu pražského jara – už nedostal možnost hájit se. Poslední půlrok prožil v nemocnici. I tam jej estébáci hlídali a mediální atak, zaměřený už i na mou maminku, pokračoval. Když v pouhých dvaačtyřiceti letech táta zemřel, režim nám chtěl znemožnit pohřeb v Praze. Je signifikantní, že jsem příběh o zakázaném, a přesto uskutečněném pohřbu nedávno vyprávěla právě panu Ransdorfovi, když jsme se setkali v prostorách Betlémské kaple, kde se účastnil konference o Janu Husovi. „Taková nenávist až za hrob svědčí o velikém strachu,“ podotkl. „Neboť pravdy a jejích nositelů je třeba se bát,“ parafrázoval Karla Kryla.

Neviděli jsme se tehdy poprvé, bylo to však setkání nejdelší, konference byla celodenní. Během přestávek na kávu vzdělanec Ransdorf opakovaně děkoval nám, organizátorům, za to, že mohl i on vystoupit se svým referátem. Namítla jsem, že to je přece samozřejmé, neboť jeho studie o Husovi je skvělá. Nad tou „samozřejmostí“ se jen smutně pousmál.

V závěru programu se v Betlémské kapli rozezvučely varhany a všichni jsme ve stoje vyslechli chorál Kdož sú Boží bojovníci. Po tak silné emoci se pak nikomu nechtělo odejít zpět do reality, a tak jsme si ten prožitek sounáležitosti a sdíleného povzbuzení protáhli u číše vína a prohlídkou podzemí, kde jsou zachované původní zdi kaple. Tam jsem s doktorem Ransdorfem mluvila naposledy. V debatě, kterou jsme spolu vedli, vyznívala jeho pokora a úcta k dějinám našeho národa. Když si tu vzpomínku teď vyvolávám z archívu paměti, znovu cítím, že byl v oněch chvílích šťastný a posilněný zdařilým průběhem konference, na kterou se sjeli lidé z celé republiky i ze Slovenska.

Na pohřbu M. R. se kdosi z komunistických poslanců vyjádřil, že zemřelý se měl raději věnovat jenom své vědě a netrápit se politikou. To mi znovu evokuje vzpomínku na tátovo bolestné umírání. Při jedné z mých každodenních návštěv nemocnice mi zašeptal: „Holčičko, ty piš. Vyprávěj lidem příběhy. Nedělej politiku. Na to je škoda života...“ O tom, že na politiku je škoda života, ví rodina Miloslava Ransdorfa své. Projevy paní Vlasty a dcery Anety už jsou k dosažení na internetu. Kdo má sílu porovnat jejich obsah s překroucenými výkřiky mainstreamu, si možná klade otázku, proč se ten vzdělaný a neuvěřitelně pracovitý člověk disponující kritickým myšlením a jiní, jemu podobní „donkichoti“, do toho nevyhratelného souboje vlastně pouštějí? Proč se nedrží svého „kopyta“? Proč svou veřejnou politickou činností riskují rodinné vztahy, své zdraví, existenční prostředky a k posledku i svůj život? Proč to dělají ti osamělí, charakterem obdaření blázni?

Odpověď je poměrně jednoduchá. Oni musejí. Jsou to lidé spřízněni volbou napříč časem. Lidé vědomí si toho, že náš svět není uspořádán dobře a že je nutné změnit jej k lepšímu, aby přežil. Lidé s ideálem, který je silnější než jejich ego a mnohdy i než pud sebezáchovy. Právě o takových osobnostech psal Miloslav Ransdorf historické studie, takže věděl, jak se svět „odvděčuje“ svým reformátorům. A přesto do arény sám vkročil, nota nebe se štítem komunisty.

O komunistech se říká, že jsou to lidé zvláštního ražení. Toto zevšeobecnění se původně týkalo bolševiků a jejich krutých metod. Ideje komunismu naopak souvisejí s lidskou solidárností, humanismem a principem občanské rovnosti. Skutečnost, že v praxi skončilo nakročení k ideálům komunismu porážkou, neznamená, že ten ideál byl překonán nějakým pokrokovějším a pro lidstvo přínosnějším. Kapitalismus žádný ideál nedává, má jen vítěze a poražené. Návrat ke kapitalismu v Čechách je krokem zpátky, což pro historika M. R. bylo zřejmě onou pohnutkou, proč počátkem devadesátých let aktivně vstoupil do politiky a věnoval značnou část své energie práci ve Sněmovně. Nešel tam jako sběrač mincí, ale rozsévač myšlenek. To média z něj udělala příznivce starých pořádků, když kritizoval současné rozkrádání státu, devastaci školství, chudnutí občanů a také zahraniční politiku, která suverenitu pouze předstírá. Jako poslanec si v mnohaleté praxi potvrdil, že doma nikdo, především ne celoživotní komunista, nemůže být prorokem, nevzdal to ale a šel za národní zájmy (a nejenom za ně) bojovat do Evropského parlamentu.

V emotivním projevu se v pátek paní Vlasta obrátila i ke smutečním hostům, když nám položila otázku: „Měli jste možnost dozvědět se alespoň z našich nezávislých veřejnoprávních médií, která si povinně platíte, pravdivé informace o Mílově práci (v EP)? MĚLI???“ Shromáždění jí odpovědělo: NE! Scéna skutečně hodná Shakespeara pokračovala tím, že vdova u rakve svého manžela přečetla přítomným prohlášení Gabriely Zimmer, která jako předsedkyně frakce Evropské sjednocené levice zhodnotila aktivitu svého českého kolegy velmi vysoce s obdivem k jeho intelektu a neúnavnému pracovnímu nasazení. Média však nehodlají o komunistickém politikovi šířit dobré zprávy ani po jeho smrti. Narušila by tím dlouhodobě šířený obraz kverulanta, roztržitého poplety, špatného řidiče a lehkoživky. Jen desítky tisíc lidí v naší zemi zřejmě vědí, jaký člověk Miloslav Ransdorf byl, jak těžkou životní cestu si zvolil a co všechno na ní přetrpěl a obětoval. Jeho posedlost úkolem (posláním) vnímaly s trpkostí i jeho nejbližší bytosti. A přesto sebraly sílu a odvahu k tomu, aby „vykřičely“ pravdu alespoň v krematoriu. Všude jinde by jim mikrofony vypnuli, anebo jejich projevy sestříhali po svém. Tak, jak to nakonec udělali novináři mainstreamu a bulváru.

V pláči maminky pana Ransdorfa při pátečním rozloučení jsem slyšela echo pláče všech matek, jejichž synové vykročili po cestě úzké, na jejímž konci je nečekala čest ani sláva. Mnozí nemají ani hrob. Energii jejich myšlenek však nelze zničit. Vždy, v každém režimu a za všech okolností se najdou jejich příjemci a noví učedníci, lidé spříznění volbou. A tak nás naši mrtví tátové, učitelé a duchovní vzory stále úkolují. Nikoliv k pomstě, ale k obraně jejich cti a ke střežení a předávání ideálů napříč časem. Husitský chorál, který zazněl v závěru rozloučení s komunistou Miloslavem Ransdorfem, byl vybrán po právu. 

Co také našla dcera Aneta na svém Facebooku 

„Trochu se to pozdrželo, zjistila jsem, že mám ve filtrovaných zprávách velké množství kondolencí a hezkých vzpomínek na mého otce. Proto FB deaktivuji až dnes později večer, až na všechny odpovím. Mimo jiné jsem tam ale nalezla i tyto dvě věci. Nebyly jediné, ale nejsprostší. Rozhodla jsem se na ně nereagovat a neopravovat jejich bulvárem pokroucené mínění, ale ukázat vám, jací lidé také existují,“ postla Aneta Ransdorfová v sobotu na svůj Facebook.

 

 

Vlasta Ransdorfová: Jak to, že si ve Švýcarsku dovolí chovat se k českému občanu jako ke psovi?

Manželka Miloslava Ransdorfa, Mgr. Vlasta Ransdorfová, se „nespokojila“ s drásavou smuteční řečí. Bohuslavu Sobotkovi poslala v neděli otevřený dopis. 

Vážený pane premiére, obracím se na Vás s žádostí, abyste z titulu své funkce prošetřil veškeré události, které vedly k úmrtí mého manžela, poslance Evropského parlamentu PhDr. Miloslava Ransdorfa, CSc. Žádám Vás, abyste inicioval jednání se Švýcarskou konfederací v tzv. „švýcarské kauze“, jejíž verzi znáte z veřejnoprávních objektivních českých médií.

Žádám, abyste švýcarské straně vznesl následující otázky:

1. Z jakého důvodu banka odmítla jednat s člověkem, vybaveným plnou mocí od klienta?
Manžel šel do banky s plnou mocí od klienta, která ho opravňovala k NAVÁZÁNÍ KONTAKTU s bankou, nikoli k výběru peněz, jak stále uvádějí česká média.

2. Manžel trval na tom, ať s ním banka na základě plné moci jedná. Byl odmítnut a členem ochranky vyzván, aby odešel. Manžel byl ochoten banku opustit v případě, že mu vystaví potvrzení, že s ním odmítají jednat. Proč mu banka toto prohlášení nevydala? 

3. Z jakého důvodu zavolala banka na manžela policii?

Manžel v bance žádné dokumenty nepředložil (nebylo komu), nikdo z pracovníků banky je neviděl. Nikdo z banky tedy nemohl vědět, jsou- li jeho dokumenty pravé či nikoli. Dokumenty měl stále u sebe, předložil je až přivolané policii na jejich služebně.

4. Jak je možné, že řadoví kantonální policisté na místní služebně mohli okamžitě vědět, že dokumenty jsou falešné? Odborná expertiza a ověřování listin přece vyžadují nějaký čas. 

4. Proč banka dodnes nezveřejnila kamerové záznamy, které by potvrdily ( ev. vyvrátily) manželovu verzi o jeho pohybu a chování v bance? Opakovaně, ale marně, žádal o jejich vydání.

5. Jak se mohlo stát, že švýcarská policie manželovi odepřela možnost kontaktovat rodinu? O jeho zatčení jsem se dozvěděla až druhý den, a to z českého tisku. 

6 Jakým právem mu policie znemožnila kontaktovat i české zastupitelství a Evropský parlament? 

7. Jak se vůbec mohlo stát, že manželovi švýcarská policie odepřela léky na diabetes a hypertenzi v potřebném množství? Především mu vůbec nezajistila noční inzulín, místní lékař ho neměl k dispozici. Manžel měl noční inzulín v autě, požádal policisty, aby mu jej přinesli ze zaparkovaného vozidla, ale policisté ho prý v autě nemohli najít! Léky na tlak nedostal buď vůbec, nebo v nedostatečném množství. V noci měl zdravotní potíže, způsobené enormním zvýšením tlaku, třikrát zvonil na stráž, ale nikdo nepřišel. Manžel zůstal bez potřebných léků. 

8. Jak mohla švýcarská policie předstírat, že manželovi nerozumí, když manžel ovládal všechny čtyři oficiální jazyky Švýcarské konfederace? Pokoušeli se vytvořit umělou jazykovou bariéru tím, že na něj mluvili výhradně Schweizerdeutsch (manžel rozuměl i tomuto nářečí). Je ale vyloučené, aby státní zaměstnanci neovládali aspoň jeden oficiální jazyk své země. 

9. Pokud byly předložené dokumenty falešné, jak to, že manžel nebyl z ničeho obviněn, byl po vyčerpání zákonné lhůty k zadržení státním zástupcem bez problémů propuštěn a mohl odcestovat do republiky?

10. Pokud byly dokumenty pravé, jak to, že se banka manželovi oficiálně neomluvila, ačkoli ji žádal o vyjádření a o omluvu? 

Dále Vás, pane premiére, žádám, abyste inicioval vyšetřování s příslušnými osobami EU a s příslušnými osobami na české straně:

1. Jak to, že když byl manžel, občan EU a ČR, zadržen, nenašel se žádný zástupce ani EU, ani ČR, aby mu zajistil alespoň základní lékařskou pomoc? K čemu máme státní orgány, Listinu základních práv EU a Úmluvu o lidských právech Rady Evropy, když si v civilizované cizině dovolí chovat se k českému občanu (zde není podstatné, že manžel měl funkci europoslance) jako ke psovi?

2. Jak to, že nebylo kontaktováno švýcarské velvyslanectví? Ambasády jsou snad taky pro to, aby pomáhaly občanům v nouzi.

3. Jak to, že nikdo z české strany nežádal informace od švýcarského velvyslance v Praze Antoniettiho? Aféra plnila přední stránky novin a manžel přece patřil k předním českým politikům. Jak to, že nikoho z kompetentních orgánů nezajímalo, co se opravdu stalo? Odkud pramenil absolutní nezájem o manželův osud?

4. Jak to, že po propuštění nebylo první snahou EP poskytnout manželovi pomoc, ale získat od něj vysvětlení, a to mnohem dřív, než se vůbec mohl vrátit do vlasti? Nátlakovým a nevybíravým způsobem se k němu choval předseda EP Martin Schulz.

5. Proč se dodnes ani české státní, ani evropské orgány nedomáhaly zveřejnění bankovních kamerových záznamů?

6. Jak se mohla česká média dozvědět o zadržení mého manžela dřív, než jeho vlastní rodina?

7. Kdo rozpoutal, řídil a platil bezprecedentní zběsilou mediální štvanici na manžela?

8. Proč sdělovací prostředky včetně veřejnoprávních místo toho, aby dělaly svou práci - informovaly a pátraly po důvodech jednání švýcarské banky a policie a důsledně sledovaly postup státních orgánů - se soustředily výhradně na manželovu dehonestaci?

Vážený pane premiére, očekávám odpovědi a vysvětlení ode všech stran - od švýcarské, české i z Evropského parlamentu. Nevylučuji, že dodatečně vznesu další otázky.

Vážený pane premiére, vyzývám Vás, abyste se věnoval vnesení světla do tvz. „švýcarské kauzy“, která, jak jsem přesvědčena, manželovi ukrátila život, s plným nasazením. S úctou, Mgr. Vlasta Ransdorfová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .           

Vložil: Anička Vančová

REKLAMA
reklama
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

REKLAMA

Nejčtenější

Odmítla přečíst hanlivý text na prezidenta, a tak jela z televize jako namydlený blesk. „Já se můžu podívat do zrcadla, zato ti, kteří mě vyhodili, jsou už na smetišti dějin,“ prohlásila populární moderátorka

Odmítla přečíst hanlivý text na prezidenta, ...

Déle než čtvrt století patřila nejen k hlasatelským ...

Je obtloustlý, obrýlený a divně se obléká. Přesto se kvůli němu perou dvě seriálové krásky. S jednou má dceru a s druhou spí… A hned je o jednu soukromou hereckou válku víc

Je obtloustlý, obrýlený a divně se obléká. ...

O koho že se to perou dvě seriálové krásky? ...

Napsal jsem mu, že exšéf ČEZu Roman je největší zločinec v této zemi, největší zmrd… Binec kolem jediného rozhovoru. A kdo že je „voditelem loutky dočasně bývalého zelináře z Plzně, Chovance“?

Napsal jsem mu, že exšéf ČEZu Roman je největší ...

Začalo to kauzou Šlachta, čili válkou policajtů, ...

Na Nově se pořádně přepočítali. Chtěli se jí zbavit, podnikavá dívka si ale vždycky poradí, a tak si vedení může dlouho chystanou výpověď strčit za klobouk. Jak to dokázala?

Na Nově se pořádně přepočítali. Chtěli se ...

V kolektivu nebyla oblíbená a po krk jí prý ...

Nestárnoucí Jana Švandová se dočkala. Nejdůležitější muž jejího života se k ní konečně vrátil, jenže je otázkou, jak dlouho mu to vydrží. V čem je problém?

Nestárnoucí Jana Švandová se dočkala. Nejdůležitější ...

Populární herečku osud odsoudil do role věčné ...

Nejdiskutovanější

Odmítla přečíst hanlivý text na prezidenta, a tak jela z televize jako namydlený blesk. „Já se můžu podívat do zrcadla, zato ti, kteří mě vyhodili, jsou už na smetišti dějin,“ prohlásila populární moderátorka

Odmítla přečíst hanlivý text na prezidenta, ...

Déle než čtvrt století patřila nejen k hlasatelským ...

Je obtloustlý, obrýlený a divně se obléká. Přesto se kvůli němu perou dvě seriálové krásky. S jednou má dceru a s druhou spí… A hned je o jednu soukromou hereckou válku víc

Je obtloustlý, obrýlený a divně se obléká. ...

O koho že se to perou dvě seriálové krásky? ...

Napsal jsem mu, že exšéf ČEZu Roman je největší zločinec v této zemi, největší zmrd… Binec kolem jediného rozhovoru. A kdo že je „voditelem loutky dočasně bývalého zelináře z Plzně, Chovance“?

Napsal jsem mu, že exšéf ČEZu Roman je největší ...

Začalo to kauzou Šlachta, čili válkou policajtů, ...

Na Nově se pořádně přepočítali. Chtěli se jí zbavit, podnikavá dívka si ale vždycky poradí, a tak si vedení může dlouho chystanou výpověď strčit za klobouk. Jak to dokázala?

Na Nově se pořádně přepočítali. Chtěli se ...

V kolektivu nebyla oblíbená a po krk jí prý ...

Nestárnoucí Jana Švandová se dočkala. Nejdůležitější muž jejího života se k ní konečně vrátil, jenže je otázkou, jak dlouho mu to vydrží. V čem je problém?

Nestárnoucí Jana Švandová se dočkala. Nejdůležitější ...

Populární herečku osud odsoudil do role věčné ...

REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
zavřít
Na začátek stránky