dnes je sobota 10.12. a svátek má Julie

Po 25 letech u nás vychází nový životopis Anežky České od renomované historičky umění Heleny Soukupové

29.04.2015
Po 25 letech u nás vychází nový životopis Anežky České od renomované historičky umění Heleny Soukupové

Autor: Vyšehrad

Popisek: Výřez z obrazu Svatá Anežka ošetřuje nemocného

UKÁZKA Z KNIHY Významná historička umění Helena Soukupová shrnula své celoživotní bádání o osudu a díle přemyslovské princezny v čtyřsetstránkové monografii, která odhaluje nové skutečnosti. K loňskému 25. výročí svatořečení Anežky České nyní vydává nakladatelství Vyšehrad.

REKLAMA

„Ještě dnes v prostorách kláštera někdy se mi zdává, že jsou slyšet na kamenné dlažbě lehké údery berle a šelest střevíců, když její hedvábný stín spěchá k nedělní bohoslužbě a svou berlou rozhrnuje zlatou mlhu ráje, kde se už potkává s anděly…“ vzdává svými verši hold Jaroslav Seifert královské dceři Anežce Přemyslovně. Za básníkova života byla Anežka všeobecně uznávaná blahoslavená, k její poctě se sloužily mše, byly skládány písně a básně  a vyprávěly se legendy. V chrámech visely její obrazy, průčelí kostelů zdobily její plastiky a na významném místě Prahy stála její majestátní postava v sousoší svatého Václava. Spolu s předními českými patrony, sv. Ludmilou, Vojtěchem  a Prokopem, se stala symbolem národa. Zbývalo ještě dovést do konce její svatořečení. Po cestě plné překážek k němu konečně došlo v listopadu 1989  ve vatikánské bazilice sv. Petra, kam z tehdejšího komunistického Československa vyvezly stovky autobusů tisíce věřících (to už byl Jaroslav Seifert více než tři roky po smrti). K 25. výročí památné události vydává Vyšehrad nový životopis zakladatelky kláštera Na Františku z pera historičky umění Heleny Soukupové.

„Hodnotíme-li život sv. Anežky a její význam v českých dějinách, výtvarném umění a literatuře, žasneme nad výraznou stopou, kterou po sobě zanechala,“ píše Soukupová, „Zajistila organizovanou péči o nemocné, k jejichž potřebám založila samostatný řád křižovníků s červenou hvězdou a pro řeholní život sester a bratří vystavěla sdružený dvojklášter. Klášter se stal ohniskem nových idejí  a východiskem dalších založení. Špitál zprvu vystřídal několik míst, až zakotvil  u paty mostu, kde působí dodnes. Stal se centrem špitální péče, jež se rozšířila  v Čechách, na Moravě, a zejména v Polsku…“

Souhrný pohled na Anežčin život, dílo a spiritualitu

Soukupová se věnuje Anežskému klášteru v Praze a osobnosti sv. Anežky už řadu let. Napsala obsáhlou monografii Anežský klášter v Praze (1989, rozšířené vydání 2011), spolupracovala na výstavě a katalogu Svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice (2011), a podílela se na sborníku Svatá Anežka Česká  a velké ženy její doby (2013). Její knižní publikace Anežský klášter v Praze se stala Nejkrásnější knihou roku 1989 a v roce 2011 Knihou roku nakladatelství Vyšehrad.

Nový životopis světice a patronky českého národa přináší souhrnný pohled na Anežčin život, dílo a spiritualitu, stejně jako na její „druhý život“ v legendách a historické paměti od středověku až po moderní dobu. Česká světice se představuje jako cílevědomá a důsledná zastánkyně základních pilířů františkánské spirituality: služby bližnímu a naprosté chudoby. Pro její zachování neváhala podstoupit nejeden spor i s papežskou kurií. Její příběh se propojuje s pohnutou historií kláštera Na Františku, jehož zánik se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli. 

Knihu doplňuje unikátní obrazová příloha přinášející 300 ilustrací. Anežčina nová monografie jistě potěší všechny zá­jemce o osud a dílo výjimečné ženy, která zanechala nesmazatelnou stopu v naší historii.

Odpovědný redaktor Filip Outrata

Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., roku 2015

První vydání

Počet stran 416, MOC 498 Kč

Ukázka z knihy

Ani poslední léta Anežčina života nebyla dobou pasivní odevzdanosti a truchlení. Třebaže si plně uvědomovala tíhu dějinné situace, svou pevnou vírou v řád byla přesvědčena o dalším vzestupu přemyslovského rodu. Proto soustředila všechny své síly na to, aby v dobách braniborské okupace pomohla uchovat a předat vysokou kulturní tradici jeho nejmladším členům. V předtuše Přemyslova neblahého konce ovlivnila zřejmě rozhodnutí o řeholním životě mladé Kunhuty, jejíž vnímavou duši pomohla rozvinout. A tak to, co se tehdejšímu kronikáři jevilo jako počátek všeho budoucího zla, stalo se z hlediska příštího vývoje pozitivním činem. Všechnu zkušenost a moudrost, jíž se Anežka za svého života dobrala, předala Přemyslově prvorozené dceři. Seznámila ji s chodem kláštera a s významnou iluminátorskou a literární produkcí, zasvětila ji do děl středověkých mystiků a předala svou úctu k svátosti oltářní. Vysvětlila jí poslání špitálního řádu křižovníků s červenou hvězdou a vštípila jí, že jako starší sestra budoucího krále pomůže jednou bratru Václavovi navázat na Přemyslovu státní  a dynastickou koncepci.

Socha svaté Anežky od Myslbeka

Když tento svůj poslední úkol Anežka splnila, na jaře 1282 onemocněla a ulehla. Legenda jejího života podrobně popisuje, jak když se blížil čas, kdy Kristus chtěl vzít z tohoto světa svou služebnici Anežku, uvést ji do nebeské komnaty a odměnit ji za její zbožné práce korunou spravedlnosti, nadcházela doba čtyřicetidenního postu, kdy byla zvyklá stranit se nejen styku se světskými osobami, které ji z úcty navštěvovaly, ale i sester… tu spočinula jednoho dne  nad ní ruka Páně, síla smyslů celého těla začala ochabovat a pro silně vzrůstající slabost ulehla. Když pak nastala třetí postní neděle, pocítila, že jí nastává šťastný odchod z tohoto světa, který tajně sdělila jen nečetným důvěrným přátelům, a v přítomnosti bratří a sester přijala Tělo Páně a svaté pomazání. Legenda dále vypráví, že ačkoliv v ní nezbylo již nic z tělesných sil, přece duchem zůstala pevná a roznícená; chvíli se zbožně modlila, chvíli laskavými slovy těšila sestry, jež měly její smrtí osiřet a proto neutišitelně plakaly, chvíli je s mateřskou láskou povzbuzovala k dosažení vrcholu dokonalosti… Když tato a jiná spásná napomenutí po celý večer a následující noc vtiskovala do srdcí sester… příští den, totiž v pondělí (2. března), začala být zaplavována jakousi radostí, ve tváři měla usmívající se výraz a celé její tělo až do šesté hodiny zbělelo. Když se pak bratři pomodlili devátou (hodinku) a začali mši, okolo hodiny, v kterou Spasitel lidského rodu visel na kříži a pro naše vykoupení vypustil ducha, Bohu přemilá služebnice odevzdala svou duši do rukou nebeského Otce. V pondělí po třetí neděli postní, 2. března 1282, Anežka ve věku 71 let skonala. Nedočkala se návratu následníka trůnu Václava, u jejího lůžka však stála sedmnáctiletá praneteř Kunhuta a příbuzná Alžběta, které převzaly odpovědnost za program  a vedení kláštera.

Podle legendy donesly sestry její tělo do chóru (přemyslovského mauzolea), kde zůstalo vystaveno po dva týdny a menší bratři pak po těchto čtrnáct dní denně přicházeli do klausury sester a vzdávali příslušnou pohřební poctu sloužením mší a vigílií. Avšak i téměř celé město s množstvím přicházejících lidí se každý den shromažďovalo u kláštera a naléhavě žádali, aby mohli alespoň přes mříž spatřit tělo světice. Dotýkali se ho prsteny, opasky  a jinými předměty v naději, že dosáhnou pomoci. Když však již sestry nemohly déle snášet neodbytnost lidí… uložily tělo s úctou do nové dřevěné rakve (in archam novam ligneam), připevnily k ní víko na nových železných závorách  a velkým železným hřebem ji pevně zavřely.

Vložil: Anička Vančová

63%
Pro, nepoctivci začnou konečně platit daně
další ankety »
REKLAMA
Tagy
knihy,
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace