dnes je sobota 10.12. a svátek má Julie

RECENZE Krvavý nůž nás provede Laponskem. Další napínavé čtení ze Skandinávského poloostrova

13.02.2016
RECENZE Krvavý nůž nás provede Laponskem. Další napínavé čtení ze Skandinávského poloostrova

Autor: repro Youtube

Popisek: Nové knihy okem Krajských listů

Severské krimi, což netvrdíme poprvé, je světový fenomén. A další nová jména k němu jedině přispívají. To je i příklad Garamondu, jež sáhnul po v Česku neznámém spisovateli Larsu Petterssonovi a jeho "thrilleru".

REKLAMA

Detektivky, nebo chcete-li napínavé čtení, to je velice specifická činnost. Dominovat by v ní mělo napětí, gradace a pointa. Díky severskému typu literatury se tyto požadavky rozrostly ještě o jeden aspekt: krajinu. Pakliže jste doposud nic z výše uvedeného nepřečetli, věřte, že nejde o malířský popis rozkvetlých luk a hájů, ale o přesný opak. Chlad, pološero, svérázné hlavní i vedlejší postavy. V Evropě je to opravdu fenomén a podtrhuje vědeckou teorii, že to, co člověk nezná, působí nejlákavěji. V případě recenzovaného titulu bychom onu hodnotovou pyramidu mohli, a měli otočit. Petterssonovi šlo evidentně především o vystižení atmosféry Kautokeina, střediska Sámů (neboli Laponců). Už samotný rozsah titulu napoví, že jde o velmi pečlivě volený postup, jehož jakoby doplňkem je právě děj a vražda. Román má hutně popsaných téměř čtyři sta stran. Nyní k ději samotnému.

Mladou stockholmskou právničku Annu kontaktují její příbuzní z nejsevernějších končin Skandinávského poloostrova, aby za nimi přijela do Kautokeina, střediska Sámů (neboli Laponců), a pomohla rodině v nouzi. Annin bratranec byl totiž obviněn ze znásilnění a na ní je, aby ho z potíží dostala. Anna zjišťuje, že zorientovat se v místních poměrech je pro ni téměř nemožné. Příbuzní ani další osoby, s nimiž se setkává, jí to ostatně nijak neusnadňují. Během jejího pátrání navíc dojde k vraždě a ukazuje se, že všechno je ještě mnohem zamotanější. Napínavý příběh se odehrává ve skvěle vylíčené tísnivé atmosféře kraje za polárním kruhem v prostředí tradičních pastevců sobů, v jejichž životech však platí trochu jiná pravidla, než na jaká jsme zvyklí.

Detektivní rovina, jak jsme uvedli, plní z našeho pohledu sekundární roli. Českého čtenáře rozhodně více zaujme opakovaně zmiňovaná krajina. O tom, že by se na severu chovali soby po celé generace a jejich smrt (zabitím) je srovnatelná s lidskou vraždu, jsme slyšeli poprvé. Avšak ani ta kriminální vrstva nezaostává. Dopředu ji žene především důvěryhodně plastická postava právničky Anny. Nejde ani tak o její "vyšetřovatelskou" praxi, ale o lidský přístup. U tety spát nechce, přespí na hotelu, i když ví, že se teta zblázní, protože nepochopí, že by někdo z rodiny nespal u pomyslného rodinného kruhu. Právě podobné pasáže, matně vykreslené recenzentem, budí dojem velmi automatického psaní a jistého odstupu a nadhledu, který autor použil.

Pokud bychom tedy hovořili o knize jako celku, je potřeba ji rozdělit do tří kategorií. První je látka, za níž se ukryje vše. Kniha má svůj děj, postupně se rozvíjející příběh, jemuž dodá spád jedna z postav, která může usvědčit Annina "klienta" a vyvrcholení je hodně dobré. Druhým faktorem bude příroda. Strhující a suše vykreslené dny, noci, lidi coby stroje působící podle přírodních jevů... To nám přišlo jako nejsilnější zážitek. A třetí zastávkou bude bezesporu Anna. Hlavní hrdinka, která by byla už nejraději doma a která bez větších problémů potopí i vlastí rodinu, když se jedná o nespravedlnost. Zdařilé.

Kniha celkově působí příjemným dojmem a na únor je to téměř ideální volba.

Název: Kautokeino – Krvavý nůž
Autor: Lars Pettersson
Překlad: Petra Hesová
Vydává: Garamond, 2015
Hodnocení: 80 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda

64%
Pro, nepoctivci začnou konečně platit daně
další ankety »
REKLAMA
reklama
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace