V kině byl naposledy, když běžel Vinnetou. „Lesní muž“ z Hradce Králové a jeho neuvěřitelný příběh. Něco takového byste nečekali. Životní K.O.

02.02.2016
V kině byl naposledy, když běžel Vinnetou. „Lesní muž“ z Hradce Králové a jeho neuvěřitelný příběh. Něco takového byste nečekali. Životní K.O.

Autor: pribehylidi.cz

Popisek: Miroslav Vojtěch žije uprostřed přírody čtyřicet let. Pomozte zachovat podepsáním petice jeho domov, historickou hájenku, která má ustoupit modernímu envirocentru.

PETICE Dříve se jim zpravidla říkalo poustevníci, za minulého režimu se proslýchalo, že takoví lidé snad ještě stále žijí kdesi na Sibiři. Jenže věřte-nevěřte, jeden takový samotář žije již čtyřicet let v dosahu krajského města Hradec Králové, ve starobylé hájovně, kterou si vlastnoručně upravil. Jenže nyní si na něj vzpomněli úředníci. Najednou jim překáží a chtějí ho vystěhovat.

REKLAMA

„Jo tenhle, to je ten zlej hajnej... To je ten kretén, co řve na děti… To je prej nějakej podivín, co mu na tý samotě hráblo…“ Tak zpravidla reagují obyvatelé Hradce Králové na otázku, zda vědí, kdo žije v hájovně na Hradečnici, tedy v těsném sousedství cyklostezky na okraji města. Většina z nich ale s mužem, jenž vypadá jako hajný, přímo vystřižený z pohádky, nikdy nemluvila. Vůbec nic o něm tudíž nevědí a jejich odsouzení je přinejmenším nespravedlivé.

Stěhování do města? Jistá smrt!

Příběh pana Miroslava Vojtěcha zveřejnila na webu Pribehylidi.cz jeho šéfredaktorka Silvie Dymáková, která s ním seznámila diváky mimo jiné i v reportáži na obrazovce České televize.  Pan Vojtěch se narodil v roce 1953 v Hradci Králové a mnoho let pracoval v lese, většinou při těžbě dřeva. A les se stal jeho světem. Utekl do něj před nehostinnou civilizací, která mu nic neříkala. Před davy a vymoženostmi moderního světa se raději uchýlil do samoty uprostřed přírody. Vlastníma rukama si upravil na hájenku, v níž po celou dobu žije. Jenže nyní ho chtějí vystěhovat do paneláku.

Starobylá budova, v níž bydlí, totiž městu patří, a tak kdosi dostal nápad, že by ji mohli zbourat a na jejím místě postavit supermoderní envirocentrum. Co by to ale pro hradeckého lesního muže znamenalo? „To je vlastně jistá smrt. Já se tuhle stěhoval po deseti letech a bylo to obrovsky těžký. A teď si vemte, co musí prožívat on, když ho po čtyřiceti letech na samotě v lese chtějí šoupnout do města. To ho může bez nadsázky zabít. Když vezmete člověku vodu, umře. Když vezmete Mírovi les, umře zrovna tak. To se prostě nedá ustát…“ vysvětlil reportérce Silvii Dymákové jeho kamarád.

Historická hájovna U dvou šraňků

Historická hájovna U dvou šraňků

Na nákupy jezdil na koni

Jeho tatínek byl myslivec, a tak ho k hájence vodíval už jako kluka. „Pamatuju za mý dětský éry, že tady bydlel Hrubec, pak nějakej Kozlovskej. Ten měl tři kluky a všichni tři chodili na Novej Hradec do školy. A ti kluci měli bryčku a k tomu poníka. Vždycky ráno ho zapřáhli a jeli do školy. Tam mu uvázali pytlík vovsa na hubu, poník vydržel pod oknama stát a žvejkal si ten voves. Po škole kluci naskákali na bryčku a jeli sem,“ vyprávěl. Sám se do hájovny nastěhoval v roce 1976 jako do služebního bytu. Zavedli mu elektřinu, všechno ostatní si udělal sám. „Chodil jsem do těžby. Takže jsem den dřel v lese na těžbě a po práci jsem šel na druhou šichtu sem na hájovnu,“ zavzpomínal.

„Přesně na Štědrej den roku 1976 jsem se sem stěhoval. Dřel jsem na tom těmahle rukama od jara skoro rok. A až když jsem se sem nastěhoval, tak až po čtyřech letech jsem na to dostal smlouvu.“ Auto tenkrát neměl, a tak hodil na záda ruksak a na nákupy jezdil na koni. Říkal mu chlupatej benzín. Choval prasata a drůbež, udil maso a dělal klobásy… Pak začal s koněm pracovat i v lese. „Vždycky přišel polesnej, dal mi další, že by potřeboval, abych s nima tahal. Abych je to naučil. Když už byli vycvičený na těžbu, tak je dal polesnej zase jinam, a já jsem dostal nový. Ty jsem zase vycvičil a tak to šlo dokola.“

Jeden z nich by určitě umřel

Stěhoval se s manželkou a synem. Jeho žena souhlasila, měla pracovat v lese, přesto nakonec vydržela na lesní samotě pouze tři měsíce. „Zažila jste někdy pocit, že celým tělem cejtíte, že někam patříte? Že jste někde doma? Jako byste byla každým kouskem svýho těla srostlá s tím místem? Tak to mám tady já. A to je, jak když máte kořen. Tak silnej kořen, kterej se nedá vyrvat. Když vyrvete kořen, tak tím způsobíte smrt. A kdyby tu zůstala ona, tak bych způsobil zase smrt já jí. Jeden nebo druhej bysme vlastně zemřeli. Utrápili se. Tak jsem ji pustil,“ povzdychl si a dodal: „Hrozně to bolelo, ale nešlo to jinak. Ještě jsem jí otevřel bránu. Já jsem ani na minutu nepřemejšlel, že bych odsud šel pryč.“

Tenkrát mu bylo pouhých třiadvacet, a pak už se nikdy neoženil. Měl ještě jednu družku, která pracovala v lese. Přesto ze samoty také odešla. Vydržela až ta další. Žijí spolu již sedmadvacet let a v hájence vyrostla i její dcera. Nyní je pan Vojtěch již půldruhého roku v důchodu. Jednou za týden vyjíždí s partnerkou do Nového Hradce pro poštu a na nákup, do centra ale nejezdí vůbec. „Jsem hrozně společenskej člověk. Miluju návštěvy, mám rád lidi, ale nemám rád město. Pro mě je to blázinec,“ říká. „Vždyť oni tu přírodu ani neznaj… ta příroda nám utíká pod rukama! A když to půjde tímhle tempem dál a když bude ubývat les, tak bude ubývat kyslík. Lidi budou nemocný. To si nikdo neuvědomuje.“

Co bude s jeho daňky?

Hromadnou dopravou jel před čtyřiceti lety, v kině byl prý naposledy jako kluk, právě když běžel Vinnetou. K lékaři chodí jednou za pět let, když potřebuje prodloužit zbrojní průkaz. Počítač sice doma má, prý ho ale nebaví, a v televizi sleduje zprávy. „Nemám žádný jiný zájmy, jen zvířata a les,“ říká. „Tady kolem projde při procházkách dost lidí a já jsem ukecanej. Rád si popovídám.“ Jak vlastně tráví dny? Obejde si daňky a nakrmí je, zkontroluje plot, občas zajede k rybářům pro oves a ječmen… Neutrácí v hospodě, nepije, cigarety si balí sám. A jen díky tomu si prý může dopřát ty daňky. „Na podzim prodám tři kusy daňčího do obory a za to si koupím uhlí. A když mi sem někdo přinese zraněný zvíře, tak se postarám i o něj. Lidi sem hodně nosili třeba zraněný srnky. Tak jsem je léčil.“

Daňci by měli zmizet ze své obory do konce ledna. Co s nimi bude? S tím si pan Vojtěch vůbec neví rady.

Daňci by měli zmizet ze své obory do konce ledna. Co s nimi bude? S tím si pan Vojtěch vůbec neví rady.

Jenže z pozemku, na němž daňky chová, už dostal výpověď. „Musím ho uvolnit do konce ledna, ale ty daněly jsou březí, tak si vůbec nedovedu představit, jak se to bude řešit. Protože transport je nemožnej, uspání je nemožný, to už by se nemusely probudit. A výpověď z baráku už mi přišla taky…“ Říká se o něm, že je starý bručoun, protože napomíná děti, které se neumějí v přírodě chovat. „Na všem se musí pracovat. I na dětech. Mám hrozně rád děti. Přijde mi jich na dvůr dvacet, budou se ptát, budu jim odpovídat. V životě bych je nevyhnal, ale musej mít z rodiny základy slušnýho vychování, což se bohužel dneska nějak vytrácí a rodiče těm dětem dovolej všechno. Hrozně mě baví děti učit, co je smrk, borovice, jíva…“ O účelnosti moderního výukového centra ale pochybuje. „To je tady jako posaděj do židlí a pustí jim zvířata na videu? Není lepší ty děti vzít do obory, ať to vidí na vlastní oči?“

Ať mě radši zastřelej!

Základem života pana Vojtěcha je zkrátka příroda. Prostě nepotřebuje televizi, autobusy, vydlážděné chodníky, supermarket na rohu ani ústřední topení. I když ho všichni považují za samotáře, ve svém lese není nikdy sám. ‘Přesazení‘ takového člověka do civilizace, jakým bydlení na sídliště pro něj bezesporu je, může znamenat vážný šok, který by mohl skončit i tragicky. „Ať mě radši zastřelej! A hotovo. Budou mít pokoj a bude to. Já nikam nepůjdu,“ říká. „Absolutně si neumím představit, že bych šel jinam. Je přece naprosto zbytečný zbořit funkční barák. Ta hájenka tady stojí sto padesát let, a místo toho, abychom si vážili toho, že je to krásná symbiotická součást lesa, tak ji budeme bourat? Přece nejde jen o nás, ale i o další generace. My jim všechno starý a původní zbouráme a nic nezbude. Je mi z toho smutno,“ říká.

Vizualizace objektu, který má historickou hájenku nahradit

Vizualizace objektu, který má historickou hájenku nahradit

Argumentace pohodlím sice může působit zpočátku lákavě, nakonec ale právě to pohodlí, na které je většina ostatních tak zvyklá, by pana Vojtěcha připravilo o vše, pro co doposud žil. Nemusím chodit daleko. Právě tyto argumenty zlákaly v našem sousedství před pár lety starou paní, která prožila celý život v romantické roubence na stráni. Místo před televizí sedávala na zápraží z pískovcových kvádrů a sledovala dění na okraji lesa na protější stráni. A že tam je opravdu na co koukat. Skotačení zajíců, lesní zvěř na pastvě, ptáci, pečující o mladé… Její chalupa ale padla do oka lidem z města, kteří jí za ni nabídli právě to pohodlí v bytě na sídlišti. Uvěřila jim. Jenže mezi čtyřmi stěnami, s výhledem na sousední betonový blok, si teprve uvědomila, že vlastně o všechno přišla. Ztratila chuť žít, chřadla a za necelý půlrok zemřela. Prostě neměla proč žít. Chtějí snad hradečtí úředníci kvůli modernímu centru, které by mělo přiblížit přírodu městským lidem, připravit takový osud i panu Vojtěchovi?

Petice za záchranu hájenky "U DVOU ŠRAŇKŮ" v Hradci Králové

K záchraně hájenky můžete přispět i vy podepsáním petice, která s výstavbou nového centra na jejím místě nesouhlasí. Kromě důvodů procesních, ochrany přírody, lesa, vod a ohrožených druhů či důvodů historických autoři petice uvádějí:
Nad rámec těchto důvodů je tu stávající nájemce, pan Vojtěch, žije v lese čtyřicet let. Za tu dobu zachránil život mnoha živočichům a svojí prací se významně podílel na zachování genomu, zvláště chráněných a ohrožených druhů. Kromě soustavného uklízení odpadků po neukázněných návštěvnících lesa také pracuje jako dobrovolný zdravotník, který kromě odřených kolen a zlomenin bruslařů a cyklistů zachránil také dva lidské životy. Petiční výbor považuje nabídku náhradního bydlení v některém z městských bytů za neadekvátní, protože je to z minimálně z psychologického a zdravotního hlediska nepřijatelné!

Čtěte také:

Sváteční anabáze skončila smrtí, a navíc ještě výpovědí. Nemáme snad právo v posledních chvílích na lékařskou péči? Jsou za tím peníze, peníze, peníze… říká čtenářka Dagmar. Životní K.O.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

REKLAMA
reklama
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

REKLAMA
reklama

Nejčtenější

Co uviděla v pokoji, ji šokovalo; dcera ležela polonahá na zemi, na vnitřní straně stehen měla hnisající puchýře a blouznila v horečce… Rekviem pro znásilněná děvčata na slovenský způsob

Co uviděla v pokoji, ji šokovalo; dcera ležela ...

Tomuhle příběhu, kterým si prošla paní Drahomíra ...

Jedenáct let jí bil a znásilňoval, 3. srpna 2011 ale přišel s láhví vína a bonboniérou. Z domu ho už odvážela policie, pro jeho ženu bylo pozdě, ubodal ji. A teď z basy terorizuje celou rodinu

Jedenáct let jí bil a znásilňoval, 3. srpna ...

Vraha spisovatelky Monyové předčasně, zdá ...

Dostal přes hubu? Místní romský boss Marka Dalíka trochu „usměrnil“; do konfliktu s ním se dostalo prý už mnoho vězňů… Jak se daří lobbistovi v base? Deník zjistil podrobnosti

Dostal přes hubu? Místní romský boss Marka ...

Už je to skoro měsíc, co má bývalý lobbista ...

Vzpomínám si, když mě poprvé praštil: Syn má diagnózu asperger, schizofrenie, paranoia, manžel rakovinu… Není žádný div, že herecká hvězda Vinohrad, bývalá láska Ivana Trojana, řeší trable panákem

Vzpomínám si, když mě poprvé praštil: Syn ...

Herečka Simona Postlerová září na prknech ...

To je odporný, ty vole! Zdeněk Pohlreich naservíroval podnikatelům maso z odpadkového koše. Čistočistý hazard se zdravím. A následovalo něco šokujícího....

To je odporný, ty vole! Zdeněk Pohlreich ...

Fakt, že je úroveň mnoha českých restaurací ...

Nejdiskutovanější

Co uviděla v pokoji, ji šokovalo; dcera ležela polonahá na zemi, na vnitřní straně stehen měla hnisající puchýře a blouznila v horečce… Rekviem pro znásilněná děvčata na slovenský způsob

Co uviděla v pokoji, ji šokovalo; dcera ležela ...

Tomuhle příběhu, kterým si prošla paní Drahomíra ...

Jedenáct let jí bil a znásilňoval, 3. srpna 2011 ale přišel s láhví vína a bonboniérou. Z domu ho už odvážela policie, pro jeho ženu bylo pozdě, ubodal ji. A teď z basy terorizuje celou rodinu

Jedenáct let jí bil a znásilňoval, 3. srpna ...

Vraha spisovatelky Monyové předčasně, zdá ...

Dostal přes hubu? Místní romský boss Marka Dalíka trochu „usměrnil“; do konfliktu s ním se dostalo prý už mnoho vězňů… Jak se daří lobbistovi v base? Deník zjistil podrobnosti

Dostal přes hubu? Místní romský boss Marka ...

Už je to skoro měsíc, co má bývalý lobbista ...

Vzpomínám si, když mě poprvé praštil: Syn má diagnózu asperger, schizofrenie, paranoia, manžel rakovinu… Není žádný div, že herecká hvězda Vinohrad, bývalá láska Ivana Trojana, řeší trable panákem

Vzpomínám si, když mě poprvé praštil: Syn ...

Herečka Simona Postlerová září na prknech ...

To je odporný, ty vole! Zdeněk Pohlreich naservíroval podnikatelům maso z odpadkového koše. Čistočistý hazard se zdravím. A následovalo něco šokujícího....

To je odporný, ty vole! Zdeněk Pohlreich ...

Fakt, že je úroveň mnoha českých restaurací ...

REKLAMA
reklama
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky